Život egomana

"Kubismus? Chtěli jsme pouze vyjádřit to, co v nás bylo..." Pablo Picasso

Žurnalista typu Mirek Dušín


Jestli něco Vráťa nesnášel, pak to bylo zneužívání slabších. Neuměl si představit, že někdo dokáže ublížit dítěti, zneužít ho jen proto, aby dosáhl osobní slasti. Považoval takové muže za vyvrhele, měl pro ně jen slova pohrdání, přál by jim spravedlivý soud a trest, který by je napravil, jelikož každý se může ovládat.

Sám si nikdy nedovolil, aby se na dceru, která nebyla z jeho krve, podíval jinak než jako na dítě. Bylo jí šestnáct a snažil se, aby se jí nikdy nedotkl; aby to nebrala nějak divně. Neměl v sobě takový pud, který by ho nutil se tím zabývat, trávil večery u sportu, který si pouštěl na TV, zatímco jeho žena psala. Neměl v sobě až takové touhy, aby se čehokoliv dopustil, což bylo pro něj velké štěstí.

Nechápal ty, co se k tomu snížili. Všechny ty kauzy, které odhalily, kolik mužů zneužilo své postavení: Ve filmu, v politice anebo v novinách, kde měli hlavní slovo. Využít toho, že mám moc, pustit mladou ženu k lizu za protislužbu. Dělalo se mu zle při pomyšlení, že je něco takového možné, dokonce obvyklé. Na to, že byl staromilec, patřil mezi zastánce světového hnutí Me Too.

Když se objevilo, co provedl Libor, vyděsilo ho to. Přišla s tím Vanda, ale taky na poradě to probírali. Šéfredaktor chtěl, aby k tomu zaujali decentní stanovisko, nejlíp v úvodníku. Po dlouhé době měl šanci napsat něco, co by uvádělo téma. Chtěli to dát do příštího vydání, aby debatu o násilí na ženách rozvířili. Vráťa jako mentor měl napsat článek, který by vystihl názor Lidovek.

"Znals ho osobně," vykládal šéf, "byl tvůj přítel, proto to určitě pojmeš se všemi konksekvencemi..."

Poctivě se do toho pustil, udělal rešerši zdrojů. Chtěl se spojit i s Liborem, ale nebral mu mobil. Při takové ostudě se tomu moc nedivil, nicméně mu to dělalo starost. Bez toho, aby dal hlas i protistraně, těžko napíše dobrý, kvalitní článek. Audiatur et altera pars, říkají latiníci. Nechtěl odsoudit někoho, kdo se nemůže bránit. Na to byl přiliš seriózní, i když takových jako on bylo málo.

Vzal si ten článek domů, že ho tam dopíše. Nejdřív se stavil v děcáku, kam málokdy vstoupil. Eliška tady nebyla, měla strašný bordel, holčičí chaos, rozestlanou postel. Nemohl si představit, jak to Libor dělal, chodit do dívčího pokoje, obtěžovat. Ten svět byl úplně jiný, plný hraček, plyšáků a plakátů s herci. To tu Theodoru vážně tak okouzlil nebo se bála, že ona bude ta zlá?!

Přemýšlel nad tím a nemohl na nic přijít. Může někdo vůbec vědět, co se v lidech opravdu děje?

Sedl si v kuchyni ke stolu, otevřel notebook. Stále nevěděl, jak by úvodník napsal, tak nějak korektně. Co o tom vlastně věděl, že si osobuje právo někoho soudit? Může napsat obecná slova, ale není to nefér, když se to týká jeho přítele? Stejně si to každý s ním spojí, bude hodnotit, jak se od něj distancoval.

Nezpochybňuje to, co se povídá. Určitě je na tom dost pravdy, jenže by to chtěl víc pochopit. Není soudce, je novinář, musí tnout do živého, když chce otevřít téma. Přesto si musí zachovat rozum, nepodlehnout psychóze, která je s tím spojená. Dokonce i Vanda o něm mluví, jako by byl největší úchyl pod sluncem.

"Čau!" ozvala se Eliška, když vešla do dveří, "co to tady takhle večer sepisuješ..."

Málokdy projevila zájem, možná už něco tušila. Raději přivřel víko od notebooku.

"Nenamáhej se!" řekla, "já vím všechno..."

Vytáhla si z lednice smetanový jogurt. Překvapilo ho, že je v pohodě, když lynčují jejího otce.

"Já si myslím, že je to blbost," řekla, když se jí na to zeptal, a olizovala přitom lžičku.

Měla by se víc oblékat, pomyslel si, chodí tady jako lolitka. Ještě přijdu do řečí, v době, která hledá viníky. Každý může být přistižen, když si nedá pozor, když se podívá tam, kam nemá. Stačí jít po ulici, jet metrem a už na tebe číhá riziko. Podívat se znamená obtěžovat, aspoň takový výklad dnes převládá.

Jak byl liberál, stal se z něj konzervativec. Nesnášel aktivismus, ještě měl v paměti, jak se měl stát svazákem. Tehdy se z toho vykroutil, považoval to za správné. Dokáže si udržet ten pocit i dnes? Má být mezi těmi, co soudí, aniž vědí? Zařadit se mezi ty dobré, automaticky využít toho, že on je bezúhonný?!

Druhý den ráno zašel za šéfredaktorem - řekl mu, že ten článek nenapíše, jelikož se cítí být podjatý.

"Jsi posera, Mirku!'" řekl mu na to jeho šéf.

20. kapitola románu Život egomana 2. díl



Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Život egomana. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.