Život egomana 1.díl

Nejlepší roštěnka v Středočeském kraji


Každý odborník může trpět na profesní deformaci: Fanda byl řezník, celé dny trávil v kvelbu a rád připodobňoval různé věci nebo lidi k tomu, co znal nejlíp, a to k masu. Někdo byl vepřová hlava, jiný bůček, další kuřecí biskup, hovězí zadní, nebo kus brzlíku. Ženy se podle něj dělily zhruba do tří kategorií: první byla libová flaksa, druhá štavnatá roštěnka a třetí tučné do tlačenky, a s tím si vystačil celý život.

Přitom byl k ženám milý až ostýchavý: Na své hrubé výrazy se před nimi nezmohl, snažil se zaujmout vtipem. Když poprvé uviděl Juanitu, oněměl úžasem a totálně strnul. Vždycky, v hloubi duše, chtěl zažít, jaké to je vyspat se s mulatkou! Vzpomíná si, že v dětství sbírali s Liborem časopis, ze kterého vytrhávali pózující nahotinky. Lepili si je ve stodole, kde měli úkryt, na prkna, a kochali se jimi. "Až budu velkej," kasal se tehdy, "budu mít černošku z Karibiku..."

A takovou krasavici si přivezl právě Libor. Musel přiznat, že je opravdu vzhledná, i když je černá jako polobotka. Nejdřív ho to až omráčilo, jak byla jiná, proti holkám z Nymburka. Ne že by byla úplně černá, když se setmělo, byla pořád vidět. Byla spíš úžasně kakaová, jako byste si dali granko s loupákem, prostě delikatesa. Nechápal, že s ní může Libor žít, ale chápal, že s ní může spát...

"Dáte si šťavnatej stejk?" zeptal se, když začal grilovat maso, "naložil jsem ho do rozmarýnu!"

Byl z ní úplně mimo, málem krkovičku připálil. Úplně zapomněl, že oslavenec je jeho bratranec, servíroval jí jako první. Postaral se o to, aby měla všechno při ruce, i nejlepší víno. Lukáše poslal do sklepa pro další láhve, aby měli zásoby. Libor se bavil s rodiči, takže měl volný přístup, brzy se Juanita popadala za břicho. "Vy jste fakt vtipnej!" chválila ho, když na ni vychrlil pár košilatých vtipů.

Fanda měl rád, když byl středem pozornosti. Dokázal rozproudit zábavu tak, že nikdo neodolal. Proto byl tak proslulý řezník, jelikož k němu lidi rádi chodili. Každého znal, uměl ho oslovit a říct pár slov od srdce, a to se počítalo. Na ty chytráky, jako byl Libor, si vypěstoval kopřivku. Žádný inteligent nemůže ocenit, když je holka krev a mlíko, jako byla kakaová Juanita z Karibiku.

"Už jste viděla žraloka?" zeptal se Juanity, když strejda s tetou odešli. Stál na kraji bazénu a ukazoval zuby.

"Neblbni, Fando!" umravňovala ho Johanka.

Chtěl ukázat Juanitě, že i v Čechách jsou žraloci. Všichni za ním skočili, když tam slítnul po hlavě. Strhnul je k dalšímu bláznivému činu, jako to dělal v dětství. Stačilo trochu vína, drzosti a život byl veselý, jako by se zastavil čas. Ano, Fanda chtěl, aby se zastavil čas, kdy bývali šťastní, kdy se spolu měli rádi. Vnitřně tím trpěl, že jsou si lhostejní, že Libor se nad něj vyvyšuje a jeho sestra taky.

Tohle by Marie nikdy neudělala, aby ho následovala. Aby se, jako ostatní, nakonec celá svlékla. Tohle dělali, když byli malí, když se nestyděli, když byli jedna rodina. Teď tady plavala Juanita, holka s černými kudrlinami, mezi jejich bílými těly. Vůbec mezi ně nepasovala, ale byla hezká, trochu se styděla, zůstala ve spodním prádle. Fanda se smál, protože měla bílou podprsenku i kalhotky.

"Vy jste jako zebřička," chechtal se a pak jí nakázal, "a teď to sundejte, buďte volná jako Che Guevara..."

V jeho představách se odehrála na Kubě svobodná revoluce. Každý Kubánec musel být od té doby komunista: Jestli má Juanita trochu kubánské krve, pak se ráda podělí o své tělo.

"Vypadá to tady jako v Zátoce sviní!" řekl po chvíli Libor, když se Fanda neúspěšně snažil.

Nakonec si to spolu rozdali na férovku a Fanda na Libora skočil a začal ho topit, jako to dělávali v rybníku. Byla to dospělá varianta, mnohem vážnější, i když pod maskou smíchu...

"Utopil bych tě jako kotě!" prskal mu do obličeje.

Pak se šli všichni z toho vyspat. Když se Fanda ráno probral, měl výčitky svědomí, že zase tak vyváděl. Nemusel být tak ošklivý, mohlo za to to víno, on měl radši pivo. Nymburského Pepina, k pořádnému bůčku, to by si teď po ránu dal. Strašně ho bolela hlava: Bylo mu smutno, že je tak sám, jako kůl v plotě, že nemá ženu. Všechny holky, co znal, už někam zmizely, on je ani nedržel. Měl rád změnu, ale žít s nějakou, to ho ničilo, zvlášť když měl na ně smůlu. Neuměl je odhadnout, využívaly ho, jeho dobroty - jedna mu nechala na krku i syna. Musel se starat, celé dny byl v kvelbu. Na takové kubánské krasavice neměl ani pomyšlení...

On byl králem v Středočeském kraji, po kterém rozvážel maso. Všude byly nějaké ty libové flaksy, šťavnaté roštěnky nebo tučné do tlačenky, a s tím si vystačil celý život.

15. kapitola z románu Život egomana


Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Život egomana. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.