Život egomana 1.díl

Otčím, který to myslel dobře


Potkat nevlastní dceru polonahou v koupelně bylo pro Vráťu nepříjemné. Přál si, aby byla o nějaký ten rok mladší, aby stihl její útlé dětství, kdy se mohl do její výchovy zapojit. On neměl z předešlého vztahu žádné děti a o to víc se upínal na Elišku jako na vlastní. Jenže tady byly jasné mantinely, které jejich vztah limitovaly...

"Když jsi v koupelně, zamykej se!" řekl jí mírně, jak bylo jeho zvykem, "je to pro nás oba nevhodné..."

Viděl, jak celá zrudla, když jí to řekl. Nemohl za to, že po ránu spěchal, že nestačil sledovat, kdo je za dveřmi, když vstupuje. Do jejího pokoje radši ani nechodil, aby ji nezahanboval. Byla v pubertálním věku, kdy jsou mladé dívky velmi přecitlivělé. Vráťa s tím neměl žádné zkušenosti, jen měl cit pro trapné situace.

"Jsi teď její táta," řekla mu Vanda narovinu, "nemusíš si dělat žádné násilí a nenech se jí manipulovat..."

Vanda s tím byla rychle vyřízená, ale jeho to trápilo. Chtěl by mít s dcerou, i když nevlastní, hezký vztah. Zmeškal její dětství, ale to neznamená, že by ještě nemohli mít citové pouto. Dělal všechno proto, aby se spolu snášeli, aby ho měla ráda. Napravit chyby, kterých se na ní dopustil Libor, bylo ale velice těžké.

"Ty mi nemáš co nakazovat!" odsekla mu Eliška, když ji přišel upozornit, že dělá rámus po večerce.

Nevadilo mu, když hrála na kytaru, jen mu lezlo na nervy, jaké skladby neustále dokola vyhrává. Poslouchat při usínání depresivní kusy typu Joy Division určitě nepotřeboval. Sám byl amuzikální, v dětství poslouchal na vesnici akorát dechovku. Ale stal se z něj liberál, který tvrdí, že svoboda projevu se má tolerovat.

V tom byl s Liborem vždy zajedno, dokonce mu v tom byl vzorem. Ale co se týče výchovy, viděl, že všechno má své hranice. Nemohl připustit, aby se z jeho domácnosti stala anarchistická buňka. Eliška přes prázdniny ještě víc zpustla, ale on musel chodit do práce: "V deset večer tady bude ticho!" řekl poprvé v životě rozčílený.

Ve čtvrt na jedenáct se ozvalo sólo, které hrála na kytaru. Byla to skladba The Number of Beast od Iron Maiden. Kdysi v Lidovkách šel s kolegy na jejich koncert. Jenže to bylo na stadionu, kdežto Eliška hrála za papírovou stěnou jejich bytečku. Jako by to dělala schválně, aby mu ukázala, že pro ni není žádná autorita.

"Kde mám kalhoty!" zařval rozzuřeně, zatímco se v pyžamu pohyboval směrem k šatně.

Eliška věděla, že asi půjde do tuhého. Kdysi jí vyprávěl, jak ho jeho otec řezal koženým opaskem.

Slyšel, jak zabouchla dveře do koupelny a zamkla se tam. Začal lomcovat s bakelitovou klikou.

"Okamžitě otevři!"

"Sám jsi mi říkal, abych se zamykala!" vykřikla.

Třímal v ruce kožený opasek a bojoval s klikou. Vanda, která pracovala na článku v obýváku, přiběhla na pomoc. Uklidňovala situaci, aby zachránila to, co bylo v troskách. Eliška si pak pobrečela v jejím objetí, zatímco Vráťa měl chuť se odstěhovat. Nebude ze sebe dělat šaška, ze kterého má každý šprťouchlata. V duchu slyšel, jak se mu Libor, který se odpovědnosti zbavil, vysmívá.

Nenáviděl ho za to, co se mezi nimi stalo: Libor byl úspěšný, zatímco on si vyžíral jen drobky. Vzal si jeho ženu a měl ještě výčitky pro to, že mu ji přebral. Měl se jí víc věnovat, místo toho myslel na sebe - zatímco Vráťa se o dceru stará. Vzal ji o prázdninách do Řecka, aby viděla, jak se vyvíjela demokracie. Myslel si, že mu bude vděčná, až uvidí athénskou Akropolis na živo.

"Mně se nejvíc líbilo v Krkonoších," řekla mu na konci léta, "táta se nám hrozně moc věnoval..."

Bylo jasné, že se jí nikdy nezavděčí, že si budou cizí. Mohl mít s Vandou jaký chtěl důvěrný vztah, pořád byl vetřelec. Nebyl ten, kdo může zůstat s marodem, napsat mu omluvenku a jít na třídní schůzku. Když s Vandou plánovaly, že bude chodit do tanečních, o něm se nezmínily. Přitom uměl tancovat určitě líp než Libor. Uměl toho hodně, co by mohl předat, kdyby o to dcera stála. Měl ji rád, i když byla cizí. Věděl, že je v citlivém věku, měl pro to pochopení. Každý potřebuje čas, aby přišel na to, jaký kdo je. To není vidět hned, to se projeví až tehdy, když to dítě nejvíc potřebuje. A on, Vráťa, tady bude, i když s ní Libor nebude, a pak mu řekne: "Tatínku..."

41. kapitola z románu Život egomana


Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Život egomana. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.