Život egomana 1.díl

Zábava s rodiči úměrná alkoholu v krvi


Když je vám devatenáct, je pro vás všechno zábava, dokonce i pohřeb ve vlastní rodině. Ale na druhou stranu mladý Jonáš velmi dobře chápal, že pro jeho rodiče, zvlášť pro jeho tátu, je to smutná událost. I pro něj by to bylo těžké, kdyby mu měli umřít jeho děda nebo babička.

Jediné štěstí bylo, že jeho táta, strejček a vlastně i děda se po pohřbu pěkně picli a byla s nimi sranda. Sám pít nemohl, jelikož mu máma naplánovala, že odveze prarodiče. Byla to pro něj novinka, ještě nikdy neřídil dědův Pegueot 508. Věřil si, ale přesto si ho vyzkoušel, než měli jet spolu do Nymburka. Je to velké dělo a on zatím jezdil jen tátovým Golfem, kam se vejdou sotva čtyři lidi. Měl rád auta a doufal, že si brzy našetří na vlastní, aby se nemusel dovolovat.

"Jonáš jezdí jako drak!" řekl táta babičce, aby se nebála, "půjčuje si auto často i bez dovolení..."

Humoru zažili na smuteční hostině dost. Nejvíc perlil Fanda, bratranec od táty, který chrlil plno vtipů. Trochu trapných, většinou se jim smál nejvíc sám, ale bylo to lepší než nic. Kalili spoustu litrů piva, až Jonáš žasl, že to můžou vůbec vypít. Ne že by on byl abstinent, ale když šel s kámošema, šlo jim víc o kvalitu. Lidi, co se trumfovali, kdo toho víc vypije, mu byli z duše protivní.

Měl rád strejčka Libora, ale dneska to přehnal. Jednou s ním šel na WC a on mu nad mušlí začal vykládat, že je Fanda dobrák, že má zlaté srdce, ale je to buran. Pak na Fandu vyjel, že mu ukradl hodinky, které praděda koupil ve druhé světové. Rusové, co je osvobodili, prodávali zlato, které zabrali wehrmachtu. Němci ho před tím ukradli Židům a takové zlato mělo tehdy na trhu cenu.

"Tyhle švýcary, vole, stopovaly Jesse Owense na olympiádě v Berlíně ve třicátým šestým!" řekl strejda Libor.

"Jak to můžeš vědět?" žertoval Fanda, "tys tam byl?!"

"Ty ani nevíš," řekl mu Libor, "že je to vyrytý na spodní straně víčka, byla to limitovaná série!"

Takhle se dohadovali dlouho, než Fanda spadl pod stůl. Vypadalo to, že je už dost opilý, ale stěžoval si, že za to může Libor. Libor se smál, i když měl kalhoty polité od piva, které převrhl Fanda. Byla to sranda, až na to, že se všichni radši zvedali od stolu. Taky babička a děda chtěli už jet, aby stihli Receptář pro kutily. Rozloučili se a jako první vyrazili domů, což Jonáše trochu mrzelo.

Pravda, že jinak byla v rodině dost nuda. Jeho rodiče byli suchaři, táta byl historik, pořád v knihách, matka zase moc nepila. Děda pořád ještě učil, ale už byl vyčpělý učitel, trochu bručoun, který nechápe, že mládež má jiné priority než Hrabala. Jonáš si s ním dost užil, když chodil na gympl, ale měl ho rád, byl to humorista. Jeho bratr, jak ho Jonáš znal, byl úplně jiný, valibuk, co porážel metrákové bejky.

"Viděls ho, jak měl pomačkaný sako, to se Helena o něj ani nepostará?" řekla za jízdy babička.

Děda byl docela pod parou a neustále se usmíval. Jonáš ho viděl ve zpětném zrcátku.

"Už ti nabídl, jak se s tebou vyrovná?" zaútočila babička, když děda na ni vůbec nereagoval.

Babička, čím byla starší, tím větší byla generálka. Děda byl velký štramák, taky vzdělanec, ale hlavně podpantoflák. Jonáš je měl rád oba, ale viděl, jak se z dědy stává sušinka. Nechal si všechno líbit, aby měl klid, hádky o majetek nesnášel. Ale babička nedala, dokud nebylo po jejím, takže se asi nikdy s bratrem nesmíří. A tak to v jeho rodině funguje, všichni jsou tak trochu spolu na nože, takže se ani nikdy nemůžou sejít, když se slaví Vánoce a Nový rok.

Ale Jonáše už to nezajímalo. Když byl malý, záviděl tátovi, že má bratra a plno vzpomínek na dětství. On byl jedináček a vždycky si přál, aby měl aspoň jednoho bráchu. Měl jen jednu sestřenku, a ta byla ještě malá, navíc po rozvodu strejdy odrodilá. Neměl si s kým hrát, když přišli někam na návštěvu, připadal si osamělý. Celá jeho rodina, dřív tak sblížená, jako by se rozpadala. "Skvěle řídils, Jonášku," pochválila ho babička, když je vysadil u baráku.

Pomohl dědovi, který se motal, dojít do bytu. Měl dnes pocit, že se všichni opíjí, aby zapomněli. Život byl hrozně nudný, když si člověk nepomohl alkoholem. Jeho rodiče byli suchaři, jelikož nepili, nebo málo, jako táta dneska. Bylo smutné vidět, jak žijí, jak se pachtí, aby se měli líp než ostatní. To nevolnictví Jonáš ze srdce nesnášel. Jediný strejda měl odvahu, že žil naplno a šel si za svými sny. Ale k tomu bylo třeba se začít chovat jinak, než se chovali jeho staříci...

Doma Jonáš otevřel sekretář, kde měl táta alkohol, a bez dovolení si otevřel láhev Jacka Danielse.

5. kapitola z románu Život egomana


Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Život egomana. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.