Život egomana 1.díl

Prokletí sedláků, kam jsem se přivdala


Představa, že její malá vnučka spala pod jednou střechou s Frantou, jejím kriminálním švagrem, Květu vyváděla z míry. Nechápala, proč se tam její Eliška vydala, co v Nymburku hledala?! Takové nevinné děťátko na starém selském sídle, kde odjakživa straší. Když se to dozvěděla, měla sto chutí tam ihned jet, až ji Láďa zarazil, aby se do toho nemíchala, že jen přihorší jejich Liborovi. "Ať si to vyřeší sami," řekl jí klidně, "víš, že by to jeho bývalka použila zase proti nám."

Vztahy kolem Elišky byly složité, to chápala, ale nemohla se smířit s tím, že vůbec nic neudělá. Snažila se dovolat Frantovi, aby se dozvěděla, co se přes noc stalo, jestli jí neublížil?! Jenže švagr to nebral, kdovíkde zase mobil nechal, byl to starý mrzout. Měli teď lepší vztahy, vídali se i s jeho synem, ale stále tady bylo dost hořkosti. Dva bratři, co vyrůstali jako jedno tělo jedna duše, se už roky nevídali. A když se náhodou viděli jako na pohřbu, úspěšně se ignorovali.

"Myslíš, že jí něco provedl?" zeptala se Láďy, který si spokojeně četl na gauči noviny.

"Jestli myslíš to co já?" odpověděl, "tak na to nikdy nebyl..."

Květa měla příliš dobrou paměť, aby tomu věřila. Znala Fandu od té doby, kdy se vrátil z vojny, byl už tehdy neandrtálec. Na každého se dokázal obořit, dokonce i na svého otce. Jediný, koho uznával, byla máti, ale ta mu zase všechno dovolila: holky nebo zábavu. Choval se tehdy jako by mu patřil svět, i když byl řezník. To už byla vdaná, když jí vlezl do postele, kde spala, zatímco Láďa byl pryč.

Vzpomíná si, že se horko těžko ubránila, kdyby nezačal štěkat Azor, asi by ji znásilnil. Od té doby ho nesnášela, občas něco naznačila Láďovi, ale ten jí to nevěřil. Byli si s bratrem ještě blízcí, to změnila až Helena, kterou si Fanda namluvil. Helena se s Květou nesnesla, protože jí záviděla, že má všechno lepší, dokonce i cejchy. Stačilo, aby ráno vyvěsila peřiny na šňůru a už byl oheň na střeše.

"No jo, paní z Vinohrad!" utrousila Helena jedovatě, "tohle léto je v módě žabinec..."

Žárlila na ni, že má zelenkavý vzor s lilijemi. Byla to husa z vesnice, holka, co prodávala mlíko v konzumu. Na kulturu nebyla, jen na rození dětí, chtěla Květu trumfnout, ale to se přepočítala. Obě byly těhotné, ale Květa porodila Libora o čtrnáct dní dřív, což děda kvitoval, že jeho první syn má dědice. Helena i Fanda se cítili na druhé koleji, a to jim po tom, co s nimi zažila, přála.

To pokračovalo, když Květa porodila Lukáše: Měla dva syny, co se měli k světu. Je fakt, že máti na ní nenechala niť suchou, neustále srovnávala malého Lukáše s těmi staršími. Ale ona měla oba kluky zdravé, vychované, čistě oblečené. To, že se Libor sčuchl s Marií, svou sestřenkou, byla asi nějaká rodová úchylka. Helena tehdy vyváděla, že si je jistá, že Marušku její kluk odpanil.

"Vychovalas zrůdu!!" vmetla jí do tváře.

Přetřásalo se to za zavřenými dveřmi, pamatuje se, jak Franta navrhoval, aby poslali Libora do ústavu. Sám se zrovna vrátil z lapáku, kde si odseděl dva roky natvrdo. Možná proto mu přišlo vhod, že má problém pro změnu nenáviděný bratr. To, že to bylo v jejich rodu normální, že se křížili přes koleno, to už nikdo neřekl. "Vaši jsou taky bratranec a sestřenice a léčili se snad?!" namítla Fandovi.

Způsobila dost velkou bouři, že to řekla otevřeně. Nikdy se nemluvilo o tom, že jejich rodiče byli příbuzní. Brali to jako samozřejmost, ale když došlo na jejího syna, mohli se zbláznit. Měli by si zamést před vlastním prahem, než budou druhé soudit! Ona pocházela z Vinohrad, ze slušné rodiny, geneticky zdravé. Nikdy by nevěřila, že je možné to, co u Kristenů, že tam šuká kámen cihlu.

"A žes mě obtěžoval, když byl manžel pryč, to je v pořádku?!" otevřela zapomenuté téma.

Mohla s ním mít tehdy nějakého bastarda. Kdoví, co by dělala, kdyby ji opravdu znásilnil, jak měl v úmyslu. Franta byl pěknej chlap, ale jeho geny by nechtěla ani za nic. To by radši šla na potrat, než by s ním měla dalšího vzteklého Kristena. Německá krev a sedlácké zvyky nemohly přinést do života nic dobrého. Opravdu může být ráda, že si vzala Ladislava, ten byl přece jen civilizovaný. Může se jenom bát, aby Franta její malé vnučce opravdu neublížil...

"Nebere mi ani telefon!" postěžovala si Láďovi, který stále četl na gauči noviny.

"Třeba je někde za humnama!" namítl klidně.

"Zato ty se tady válíš jako lemra!" odsekla Květa rozlobeně. Najednou jí bylo líto, že má doma takového podpantofláka: Kdyby byl chlap, tak by ji občas pomiloval, ale on byl degenerovanej...

24. kapitola z románu Život egomana


Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Život egomana. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.