Pseudochlap 2.díl

Hipsteři v Praze se mají blaze


Jediným východiskem z existenciální krize bylo pro Štěpána vrátit se ke svým kořenům. Nastěhoval se zpátky do Holešovic, do bytu své matky, kde měl své desky a gramofon, hafo vzpomínek a šatník plný starých osvědčených hipsterských věcí. Na kafe chodil do Oka, kavárny na Letné, kde bylo plno jeho starých kamarádů. "Nemám love," řekl kámošovi, se kterým chodil na základní školu.

Kamarád si uhladil hustý plnovous. "Nedělej si hlavu!" řekl mu, "můžeš jít do naší neziskovky."

Štěpán si potřeboval vylít srdce. Měl za sebou strašný rok, kdy propagoval nadnárodní korporace. Styděl se za to, že to vůbec přijal, byl vždy liberál, který se nenechá koupit. Jak kámoš ví, dostal na Václavák dvěstě tisíc lidí, ale to už nikdo neocení. Chtěl dělat něco užitečného. Ta mrcha, co s ní žil, redaktorka ČT, ho oškubala.

"Vyhodila mě na dlažbu," vykládal zatrpkle, "kufr vyletěl ze třetího patra, takže se mi rozbil notebook..."

Kámoš mu objednal malé sójové latté. Začal mu vykládat, aby ho utěšil, že přijede Ginsgbergův syn na Majáles. Bude předčítat Kvílení, jako za starých devadesátek. Tehdy na škole to milovali, to byli ještě na základce, ale už věděli, že budou beatníci. Kámoš, Jeremy, od té doby dosáhl satori a už jen spokojeně levituje v Nuslích.

"Ty seš teď v Nuslích?" podivil se Štěpán.

Jeremy mu vykládal, že bydlí v bývalé továrně. Má tam krásný loft ještě s jednou hipsterkou. Jmenuje se Rikša, překládá ze sinhálštiny, a taky peče skvělé raw koláčky z cukety. Může k nim příjít, kdy chce. Každopádně mu zítra pošle smlouvu do neziskovky. "Děláme pro hlavní město," řekl mu, "vytipováváme místo pro lavičky..."

Druhý den Štěpán dostal smlouvu s městskou neziskovkou. Stal se z něj manažer cyklistiky ve veřejném prostoru. Měl na starosti elektrická kola a koloběžky a hlídal jejich provoz. Hlavní kancelář byla v kavárně Oko na Letné, kam občas odpoledne zavítal. "Mám skvělej tip na desky," řekl mu Jeremy, když se tam potkali.

Začal znovu sbírat vinylové desky. Sbíral hlavně jazz, který poslouchali Kerouac a Ginsberg. Vžíval se do té doby, kdy byla Amerika fašistická a beatníci toužili po svobodě. Brali drogy, pili, meditovali, cestovali přes celé státy v nákladních vagónech. Nikdo je nemohl zkrotit, dělali si, co chtěli, na nikom nezáviseli.

"Dělal jsem všechno špatně," přiznal se Štěpán, když přijel do Nuselského loftu na návštěvu.

Rikša mu nabídla své cuketové koláčky. "Chtěl jsi změnit vládu," kývla, "ale byla by přišla ještě horší..."

"Poslechni si tuhle desku od Davise," navrhoval Jeremy.

Rikša sbírala foťáky a měla jednu zrcadlovku po Saudkovi. Vyfotila kluky spolu ve stylovém oblečení. Jeremy měl skinny rifle, pravý vlněný svetr a mohutný plnovous. Štěpán chodil v manšestrákách, v saku po svém dědečkovi a s hranatými brýlemi. Na lennonky už rezignoval, kazil by si jimi svůj hipsterský styl...

Vůbec se za poslední dobu změnil. Ten hněv, co v sobě měl, jako kdyby se rozplynul. Už necítil křivdu, ani nespravedlnost, jeho táta už nežil a on s tím nic nenadělal. Chtěl změnit svět, pokořit mocné, ale zjistil, že to nestojí za to. Je to odcizený svět, příliš zcyničtělý, nemá smysl si s ním špinit ruce. Lepší si žít po svém, nestarat se o nic. Jeho styl byl už někde jinde, měl svou dharmu, kterou chtěl naplnit.

Chtěl být stále na cestě, naprosto nezávislý. Zjistil, že provizorium je to nejlepší v životě. Když nic neplánuješ, nemůžeš o nic přijít, nemusíš se pro nic trápit. Ten, kdo chce mít jistotu, se zklamává. Celý život je změna, jde o to s tím počítat. Užívat toho, co právě je, být nad vším, co nám přináší utrpení. Zbavit se své touhy, konzumu a očistit svou karmu, jako to dokázal Buddha.

"Pojeď se mnou," nabídl mu Jeremy, "ukážu ti krám, kde prodávaj fungl nový vinyly!"

Dojeli na koloběžkách na Národní. Jeden hipster tam nabízel všechno, cos potřeboval. Štěpán si připadal jako "on the Road". Zakouřili si vodní dýmku, domluvili se na čtení haiku a koupili si pár desek. "Tady to šumění lesa je skvělý!" řekl mu hipster.

Štěpán zamířil domů, kde mu bylo nejlíp. Každý den je zážitek, když si to umíš zařídit. Hlavně od nikoho nic nechtít. Na všechno si stačíš sám jako pravý dharmový tulák. Všechno už v životě poznal, není nic, po čem by ještě ve svém nitru toužil.

Na dobrou noc si pustil šumění lesa, které na vinylové desce znělo, jako kdyby to bylo doopravdy...

69. kapitola z románu Pseudochlap - 2. díl



Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Pseudochlapa. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.