Pseudochlap 2.díl

Citový problém milostného trojúhelníku


Protože byla Emilka v důchodu, rozhodla se, že využije svou chatu v Jizerkách jako letní byt. Jakmile skončily největší demonstrace, které pomáhala Štěpánovi pořádat, začala s přípravami. Nejdřív si domluvila řemeslníka, klempíře, který měl opravit střechu a okapy, načež sbalila několik kufrů, nějaké věci na vaření a chystala se vyrazit. Byla domluvená, že Štěpán, až se vyváže ze svých povinností, za ní co nejdřív přijede. Půlku léta budou trávit na horách spolu jen sami dva.

Jenže pak nikdo dlouho nejel a ona si připadala opuštěná. Pozvala mezitím Martu, aby u ní přes léto nechala Kájínka. Když se to dozvěděl Havel, který pobýval v pražském bytě, navrhl, že jí pomůže vnuka hlídat a že bude v podkroví psát. Bylo jasné, že je to pro něj výhodné, protože se nebude muset starat o jídlo. Ale nabídku ráda přijala a když za nimi dorazila na týden i Marta, byla ráda, že je na chatě živo. Nakonec přijel na víkend i Štěpán se svou mladou kamarádkou.

"Tohle je Kamilka," představil jí holku s kulatýma očima. Byla to televizní moderátorka z České televize.

"Točíme se Štěpánem nový dokument," řekla Kamilka ostýchavě, "ještě by měli přijet režisér s kameramanem..."

Emilka na to nic neříkala a snažila se nemyslet na to, že je tady nějaká další žena. Byla příliš zkušená a věděla, že to není jen tak, když ji Štěpán pozval na víkend. Ale zatím se zdálo, že se k sobě chovají opravdu jen profesionálně a že chtějí dodělat ten dokument. Věhlas, který Štěpán za poslední měsíc v televizi získal, mu Emilka ze srdce přála, hlavně proto, že mohl strhnout milióny lidí proti zkorumpované vládě. "A kdy to budete vysílat?" zajímala se upřímně.

"To nevím," řekla Kamilka, "já to jen moderuju..."

Ubytovala ji v podkroví, které musel opustit Havel a psát venku, když mu zrovna počasí přálo. Ale dělalo se hezky, Emilka chystala oběd a dívala se ven, jak kvetou rostliny na stráni v barvě žluti a nachu. Slunce vyšlo nad vrcholky hor a ozářilo celé údolí. Pronikalo i do chaty a zahřívalo kamennou stěnu kuchyně. Mohli si všichni dnes sednout na terasu a kochat se nádherným počasím.

"Martičko, pomůžeš mi s nádobím?" zeptala se bývalé snachy, která učila Karlíčka písničky.

Přenesli talíře a příbory na stůl ven a Emilka došla pro polévku. Její pohled zběžně zamířil k smrkům, pod kterými seděl Štěpán s Kamilkou. Vůbec si Emilky, když přijel, nevšímal, jak byl zabraný do práce. Něco si nahrávali na diktafon a Kamilka se nahlas smála. Měla zrůžovělé tváře a dělaly se jí v nich ďolíčky. Může jí být tak pětadvacet, pomyslela si Emilka, a bude o čtyřicet let mladší než ona.

Zajímalo by ji, jestli se s ní už vyspal. Vypadalo to navenek nevinně, ale ona dobře ví, jak jsou ženy falešné. Tváří se přátelsky, seriózně, ale uvnitř spřádá plány na to, jak jí ho odláká. Štěpán dělá jako že nic, předstírá, že je v pohodě, ale Emilka na něm vidí, jak se třese. Nikdy nebyl silný citově a jeho závislost na ženách je příznačná. Najednou měl chuť na slečinky, ale bál se, že to na něm Emilka pozná.

"To je od ní hezké, že tomu věnuje i víkend," řekla mu, když po obědě pomáhal s úklidem.

"Já jí to sám nabídl. Příští tejden jedu do Ostravy a nebude už čas. Nezlobíš se, že máš s náma práci?"

Tvářil se zkroušeně a dokonce ji pohladil. Byl teď slavný muž, ale k ní se choval pořád stejně klukovsky.

Strašně ji to zabolelo, protože mu nevěřila. Příliš okatě dával najevo, že je slečna pro něj návštěva. Zato ona, jak si Emilka všimla, se ho několikrát jakoby náhodně dotkla, když šli zase pod smrky. Seděli tam jako milenci, dvě hrdličky, které spolu cukrují...

Večer uvařila večeři a sledovala z okna, jak hrají badminton. Štěpán se snažil, ale bylo vidět, že to Kamilce vůbec nejde, byla dřevo, ovšem o to víc skákala a houpala se jí prsa. Vypadala mladičká, čerstvá jako jahoda, zrůžovělá v obličeji a rozesmátá jako žába. Emilka uměla hrát, hrála to už za socíku, měla ještě staré rakety, artistky, ale nemohla už dát Štěpánovi ten umělecký dojem. Pozorovala míček, bílý jako sníh, jak poletuje nad jejich hlavami, a bylo jí ukrutně smutno...

Pak, když se navečeřeli, seděli chvíli na terase. 



Zaregistrujte se zde prosím a budete mít přístup ke všem kapitolám Pseudochlapa. Symbolickou částkou 89,- Kč podpoříte vydání 450 stránkového románu. Děkujeme.