Velký nákup v sex shopu

12.06.2019 18:05

Nakonec přijde doba, kdy si každá žena uvědomí, že jí něco chybí. Emilka si to dlouho nedokázala přiznat, jako kdyby měla příliš velké zábrany. Byla prostě ještě ze staré školy. Navnadila ji k tomu až kamarádka, která se o tom bez rozpaků bavila. Doporučila to prý své šedesátileté matce. Je to přece zcela přirozené, že žena, když už muži, kteří ji obklopují, zestárli, si pomůže takovým způsobem.

"Já jsem naprosto spokojená!" řekla jí kamarádka šťastně.

Stačilo si vygooglit nějaký vhodný obchod a něco si vybrat. Jenže Emilka zjistila, že jí to tak nevyhovuje. Jednak se bála, že když jí to přijde poštou, že na balíku bude razítko odesílatele. Jak by se asi cítila před svou vlezlou pošťačkou? Navíc zjistila, že na obrázcích, které visely na webu, to nejde dobře odhadnout. Potřebovala si to osahat, vzít do ruky, bez toho by mohla pouze vyhodit peníze.

"Tak si zajdi na Václavák," řekla jí kamarádka, když se o tom bavili u kávy ve Slávii, "tam budeš anonymní..."

Najít odvahu, aby si tam zašla, nebylo jen tak. Jak se žena v jejím věku může odhodlat, aby veřejně odhalila sexualitu? Přemýšlela, jaký čas má na návštěvu zvolit. Když přijde večer, bude to příliš trapné, jako by to nemohla vydržet. Když přijde ráno, bude to ještě horší. Nejlepší, když tam přijde v poledne. Bude se tvářit, že má plno jiných nákupů a mezi nimi i jeden pro kamarádku.    

"Dobrý den, já potřebuju něco pro svou kámošku," řekla hned u pultíku, když tam nebojácně vešla.  

Kromě prodavaček tam naštěstí nikdo nebyl. Kdo bys sem taky chodil v pauze, kdy všichni obědvají.

"To je jasný. Máte na mysli něco konkrétního?" zeptala se mladá, sotva dvacetiletá slečna.

Emilka nevěděla, co je té holce tak jasné. Navíc, jak se tak rozhlížela, její vize o rychlém nákupu vzala za své. Ještě nikdy neviděla tolik regálů s tak sprostým zbožím. Co všechno tady nebylo? Přes celou stěnu v přízemí se tyčily nejrůznější penisy. Barevné i v přirozené barvě. Její pohled to úplně konsternovalo. Jen zcela mimoděk si všimla i nafukovacích panen, umělých vagín, pout a kožených obleků.

"Já se jen tak rozhlédnu," řekla a poodešla k penisům.

Nikdy v životě se ještě necítila tak nemožně. Stála před nabídkou umělých výrobků tak intimních, že jí to vyráželo dech. Jejich tvary, velikosti, ale také barva ji šokovaly. Copak by si mohla do sebe dávat něco tak oplzle žlutého? Copak mají muži banány? Proč je to tak okázalé? Nechtěla něco úplně obyčejného? Tak jak byla celý život zvyklá? Chtě nechtě si začala vybavovat všechny ty, které kdy milovala.

Třeba takový úplně normální měl její manžel. Trošku nakřivo, ale zcela standardní, s velkým šourkem. Stál mu při každé příležitosti. To byla ještě pro všechny přitažlivá. Nebo tenhle špičatý, jako koňský, ten jí připomíná Eduarda, hlasatele počasí. Strašně rád s ním dorážel. Hlavně, když měla přijít nějaká studená fronta. Anebo tenhle, se žaludem jako by to byla bambulka. To je úplně celý František, ekolog. Když ten ejakuloval, bylo to jako potopa...

"Už jste si něco vybrala?" zeptala se mladá prodavačka.

Všimla si, že do obchodu někdo přišel. Stála před penisy v přirozeném provedení a jeden z nich uchopila.

"Tenhle si vezmu!" zašeptala.

Prodavačka, aby to všichni slyšeli, užasla: "Ale to je ta nejmenší velikost, nechcete zkusit tenhle?"

Podala jí obrovský banán a Emilka celá zrudlá přikývla. Chtěla to mít hlavně už za sebou.

Netrpělivě čekala, až jí nákup zabalí. Pak, když vyšla ven, cítila se, jako kdyby to všichni věděli. Koukali na ni s posměšným výrazem. Určitě tuší, co za hrůzu si odnáší ve své kabelce. Měla ji strašně napěchovanou a taky divně vyboulenou. Takhle se nemůže vrátit do práce. Každý by si toho všiml, hlavně mladá doktorka. Ta by z toho udělala jistě aféru. Něco, jako že Emilka bojuje za zelenou planetu, a přitom! Ztratila by zbytky autority, které ještě má. A co by na to řekl její šéf?!

Připadala by si před ním potupená proto, že ji nikdo nechce. Že se cítila tak sama, že musí dělat takové věci. Znali se už dlouho, jednou si mysleli, že budou spolu žít. Pak si našel o třicet let mladší. Kolikrát ho viděla s jeho velkou erekcí? Jenže ji nechal jako použitou věc. Vzala mobil a zavolala mu, že jí není dobře. Bylo jí smutno a lidé se stále koukali. Vnímala, jak lhostejně jí odpovídá. "Jasně," řekl jí, jako kdyby byla malé dítě, "vem si prášek a vypoť se z toho."

Když si svůj nákup večer vyzkoušela, zjistila, že je až příliš velký...

 

60. kapitola z románu Pseudochlap