Uvítání tisícího občánka v tomto roce

18.09.2019 20:19

Hned druhý den po tom, co Marta porodila, jí volala náměstkyně. „Tak ti musím strašně moc pogratulovat,“ řekla a bez přerušení pokračovala, „tvůj chlap nám všechno už řekl, ukázal nám fotky, moc nás to dojalo, a tobě musíme něco důležitýho oznámit...“

Marta ještě ani nestačila rozeslat všem oznamovací SMS: „Já jsem teprve před chvilkou vstala!“

„To nevadí, dej se do gala, zítra za tebou přijde náš management. Někdo u matrikářů prej vyhrabal, že váš Kájik je jubilant, a že je tisící v tomhle roce, takže jsem hned volala primátorovi...“

„Proboha!“ vyděsila se Marta.

„Klídek! Trocha publicity nikomu neuškodí. Uděláme malou delegaci a ráno vám přijedeme pogratulovat, tak se trochu našminkuj!“

Marta oněměla ve svém VIP pokoji, kde od včerejška ležela. Už večer jí přivezli Kájínka a ona ho poprvé nakojila. Vůbec jí to nešlo, měla nervy, aby se to povedlo, aby se najedl, a ona se zbavila toho tlaku, který se jí valil do jejích prsou.

Nevěřila, že se to povede napoprvé. Vzala si s sebou gumové chrániče na bradavky, aby je neměla rozkousané. Vyndala synovi ňadro a on se ho hned chytil, jako by nedělal nikdy nic jiného. Mléko se jí nalilo úplně samo, když vytrysklo, měla pocit zázraku. Bylo to tak intimně osobní, odhalit své prso a přitisknout k němu děcko, že si nedovedla představit, že by sem měla přijít nějaká delegace.

„Jak se ti leží na pokoji?“ volal jí ráno Karel, který všechno zařídil, aniž by se s ní poradil.

Byla mu vděčná, že nemusí ležet mezi dalšími. Na druhou stranu si říkala, jestli to nenaplánoval, aby mohl přijít celý magistrát. Příliš ani nevěřila tomu, že právě Kája je tisící občánek v Praze. Ale znala náměstkyni a její touhu po publicitě. Určitě se nechá vyfotit s primátorem, jak si chovají jejího malého chlapečka a a bude se tvářit, jako že oni jsou vlastně tím, kdo se o něj zasloužili.   

„Nešlo by to nějak přesunout?“ řekla Karlovi, když navečer přišel, „já na to teďka asi nemám...“

„To bude jen na chvilku,“ řekl Karel a začal chovat Káju.

Miminko celý den spalo a ona odpočívala. Byla ráda, že je synek v klidu a nechtěla, aby ho něco vyrušilo.

„Vždyť náměstkyně je tvá kamarádka,“ řekl Karel, „a dělá to proto, aby ti udělala radost...“

Malý Kája se rozbrečel a ona ho začala kojit. Poslala Karla domů, aby se jí tady nepletl. Chtěla syna uklidnit a taky se ještě trochu styděla, když vytahovala objemné prso. Na chrániče si už ani nevzpomněla. Cítila dotyk malých rtíků na své bradavce a tělem jí projel slastný pocit. Až doteď si ještě vůbec neuvědomila, že je opravdová máma!

Ano, měla ráda, když byla středem pozornosti. Toužila po tom dostat se mezi smetánku, být v hledáčku fotografů. Jenže to bylo dřív, to byla ještě mladá holka, ale teď vidí, že jsou důležitější věci. Najednou se cítí být součástí svého děcka a musí ho chránit. Nemůže ho vydat napospas tomu mediálnímu humbuku. Žádný trapný primátor s ním nebude smýkat, aby se předvedl, jak myslí na lidi.

Můj syn, můj hrad, pomyslela si. A tak už to taky zůstane. Jestli celý život hledala smysl, pak ho už našla. Odteď je syn na prvním místě, bude pro něj žít a dýchat, nikomu nedovolí, aby mu ublížil. Ani Karlovi ne, i když je ráda, že se stará, stejně mu vyčítá, že to všechno zpunktoval. Dostal se na její místo a taky ho to pohltilo. Začal pochlebovat těm nahoře, místo toho, aby ochránil svou rodinu.

„Neboj,“ zašeptala svému Kájínkovi, „nikomu tě nedám!“

Celou noc ho otrocky kojila, protože stále křičel. Ráno si uvědomila, že za chvíli přijde delegace. Byla úplně vyřízená. Nevyspala se, nedbala na sebe, byla neustále synovi po vůli. Neměla chuť se házet do gala, dělat si make-up a hlavně neměla chuť ukazovat miminko. Copak je to nějaká atrakce pro veřejnost?!

Už viděla, jak ho to chudáčka rozruší. Potřebuje klid, ochranu a ne žádnou publicitu. Mohl by přestat jíst a ona je šťastná, že je napapaný. Vzala si na sebe župan a trochu se učesala. Dole před vchodem se sjížděla auta, znala ty novinářské hyeny. Využijí každou vaši slabost. Musí Kájínka ochránit za každou cenu!

Vyšla na chodbu a když uviděla náměstkyni s primátorem, vesele se na ně zazubila. „Tady prosím, přátelé!“

Otevřela jim dveře do vedlejšího VIP pokoje. Ležela tam holka, která rodila těsně před ní. Vypadala vyjeveně. Primátor přinesl velký dárkový koš, náměstkyně nesla rudou kytici. Kolem nich se mačkali novináři, aby všechno zachytili. Marta potichu zavřela dveře. Pak přešla k sobě, zavřela za sebou a zamkla na dva západy...

 

74. kapitola z románu Pseudochlap