Spisovatel, kterého nikdo neznal

12.08.2019 18:00

Havel měl svou hrdost. Když mu Margot sdělila, že mu Pavel chce platit stipendium, aby mohl psát, pochopil, že mu chtějí zacpat ústa. Chtěli si tím koupit své svědomí, že ho zradili. Pavel mu přebral jeho dívku a místo omluvy ho chtěl navíc ponížit. Margot ho nechala na holičkách, ale tvářila se, že má o něj starost. "Každý měsíc ti pošle dvacítku," řekla, "nebo ti to dá na půl roku dopředu…"

"Jasně!" řekl, "a ty budeš s ním?!"  

Margot měla sbaleno a četla si, co napsal. Právě dopsal brutální povídku o jedné proradné holce.

"Nezlob se, Havle, budu už muset jít."

Když odešla, chvíli bušil do polštáře svými pěstmi. Věděl, že tu almužnu od nich nikdy nepřijme. To bude radši třít bídu s nouzí. Měl ve spíži už jen jednu Plzeň a kousek ementálu. Dostatečná zásoba, aby mohl dnes napsat další skvělou povídku. Až ji dopíše, zveřejní ji na blogu, aby všichni věděli, jak je geniální.  

Margot si to jistě přečte a dá to přečíst Pavlovi. Bude jim špatně z toho, jak mu ublížili. Zahanbí je svým charakterem a nadhledem, se kterým zvládá i ten nejhorší pád na dno. Má svou důstojnost a ta se odráží i do jeho nového stylu. Vypěstoval si ho díky tomu, co musel prožívat. Když žijete v nouzi a zachováte si svou hrdost, tříbíte sám sebe. A Havel má svůj styl a ten se odráží i v jeho povídkách.

„To je fakt drsný,“ napsal mu nějaký čtenář do diskuse, „vypadá to, že jste to všechno prožil...“

Psal o osamělých mužích a ženách, které dnes dominují. Bylo v tom plno sexu a také hořkosti, ale kompenzoval to humorem. Chtěl všem ukázat, hlavně Margot, že je nad věcí. Rozebíral vztahy, jako kdyby měl rentgen, kterým všechno skryté prosvítí. Odhaloval pravdu, ať je jakákoliv, a jeho pravda byla, že muži degenerují. Jsou jen takovými přívěsky, které si ženy na sebe pověsí a pak zase odloží.

„Moc přehráváš,“ ozvalo se z jeho počítače, „měl bys jít až na dřeň, ale ty chodíš jako pešek vokolo...“

Mezi písmenky se vyloupl šotek pseudochlapa. Tvářil se jako normální smajlík, ale na to byl příliš ošklivý.

„Nepleť se mi do psaní!“ řekl mu rozmrzele Havel.

„Já to s tebou myslím dobře,“ usmál se nažloutlý šotek.

„Proč nejdeš za Karlem? Anebo za Pavlem? Myslíš, že oni nepotřebujou tvoje rady?“

Havel šotka označil myší a pak zmáčkl klávesu Delete. Byl rozhodnutý jít za svým cílem. Chtěl napsat knihu povídek. Styl, který rozebral na atomy, začal pomalu krystalizovat. Byl už jen jeho vlastní. Jestli to tak půjde dál, napíše velký román. Něco, co tady ještě nebylo. K tomu ale potřebuje podporu státu, jehož jazykem píše. Na Pavlovy peníze kašle. Rozhodl se, že zkusí zažádat o grant.

Vlastně to nebyl grant, ale tvůrčí stipendium. Jak se dočetl, využívalo ho několik stovek autorů. Když mohli dostat peníze takoví pisálci, proč by je nemohl dostat on? Může se pyšnit dvěma knihami, které napsal, a další, co je zcela převratná. Stačí, když mu pošlou peníze na půl roku, aby ji mohl dopsat. Aby měl v lednici pivo. Aby měl ementál. Aby nemusel žebrat o podporu u své mamky. 

„Zažádal jsem o peníze u českého literárního fondu,“ řekl jí, když se u ní stavil na oběd.

„Kolik to dělá?“

„Je to slabý, pár tisíc měsíčně...“

Věřil, že stipendium brzy dostane. První, co udělá, že si koupí lepší monitor, aby mu do něj nikdo nelezl. Je už jen on sám, suverenní tvůrce, velký autor, žádný neurotik. Jeho knihy jsou odrazem jeho duše. Kdo chce psát skvěle, musí mít skvělý charakter. To už napsal Goethe. Nenechá se ničím zviklat, ani nikým koupit. Chce jen, aby ho lidé četli. Aby je zasáhl tím, co udělal. Kolik tomu obětoval. Jaké morálně volní vlastnosti musel projevit. Jaký je obdivuhodný člověk. Ale nejde mu o slávu, jen o to, aby ho uznali. Aby měl respekt a vážnost. Sláva je  polní tráva. Stačí mu trochu peněz a místo v čítankách...

Po několika dnech dostal do schránky dopis. "Vážený pane!" napsali mu z Nadace českého literárního fondu, "s lítostí Vám musíme sdělit, že naše nadace podporuje poněkud jiný typ autorů…"

Havel s úzkostí v srdci roztrhal dopis. Pak zvedl mobil a našel číslo Margot. Dlouho to nebrala. "Ahoj lásko," řekl zoufale, když to zvedla, "ta vaše nabídka pořád ještě platí?"   

 

69. kapitola z románu Pseudochlap