Radní pro kulturu má své charisma

26.06.2019 18:08

Aby se Margot udržela v kulturní rubrice, začala dělat kompromisy. Dala na názor svého vedoucího rubriky a rozhodla se napsat o tom, jak přijedou do Čech Rolling Stones. Zjistila, že se brzy chystá na stadionu na Letné velký koncert, který pořádá radnice Praha 7. "Předskokanem bude Kabát!" pochlubil se jí do telefonu tajemník.

Zajela si na radnici, aby se dozvěděla podrobnosti. Odkázali ji na nového pana starostu a zároveň radního pro kulturu. Cítila, jakou úctu vyvolává jméno toho muže a byla zvědavá, o koho jde. Když ji přijal, zjistila, že je to Pavel, velký kamarád jejího přítele. Přivítali se jako staří známí, i když se dosud příliš neznali. 

"To jsem netušila, že jste už starosta!" vydechla s obdivem a přijala místo, které jí nabídl.

Pavel vypadal na první pohled výborně. Na svůj věk působil důstojně, měl elegantní brýle a dokonale padnoucí oblek. Bylo vidět, že je především podnikatel a až potom úředník. Margot, jako umělkyně, nikdy nemusela takové týpky, ale Pavel jako kdyby se vymykal. Nebyl to žádný mastňák, naopak měl své charisma. Vyzařoval z něj úspěch, a jak věděla, podtržený tím, že se vypracoval úplně sám.

"Jak se má Havel?" zeptal se starostlivě.  

Musela přiznat, že se mu moc dobře nedaří. Pokýval nad tím hlavou, jako že ho to mrzí.

"Vždycky byl chytřejší než já," vzdychl.

Jeho skromnost jí imponovala. "Jak to, že radní pro kulturu dostane na Letnou slavnou skupinu?"

"Já jsem taky radní pro sport!" usmál se Pavel, "navíc jsem měl štěstí, že na jaře kapela pojede světové turné."

To slovo "světové" Pavel zdůraznil. Bylo jasné, že se pohybuje v úplně jiných dimenzích než Margot. 

Jeho sekretářka jim přinesla kávu a ona si všimla, jak uctivě to udělala. Ta moc, kterou měl, jako by vyzařovala z každého gesta, z každého slova, které kdo na radnici vyslovil. Chtě nechtě ji to fascinovalo. Jako kdyby šlo o velké umělecké aranžmá! Vytáhla mobil a s Pavlovým svolením si ho několikrát vyfotila.

"Promiňte, v redakci šetříme za fotografa..."

Cítila se proti němu jako chudá příbuzná. Napsala článek, v němž popsala roli, jakou Pavel sehrál při angažmá slavné skupiny. Vrcholná hudební akce za velkou slevu pro občany Prahy 7. Pan starosta chce, aby se podobné akce v budoucnu na Letné opakovaly. Je to velký svátek pro všechny fanoušky rock 'n' rollu. Bude usilovat o další hvězdné kapely. "Dejte mi tam nějakou jeho fotku," řekl jí šéfredaktor.

Zjistila, že článek vyjde na titulní straně kulturní přílohy. To bylo poprvé, co se jí něco takového povedlo. Považovala to za svůj úspěch. Jenomže podle toho, jak se vedoucí tvářil, pochopila, že za tím něco je. Její šéf ji pochválil za to, že napsala super článek, a mezi čtyřma očima i za to, že získala štědrého sponzora. Pan starosta Prahy 7 se prý pochlapil. Za odměnu mu zvětšili fotku na titulní straně...

Když příloha vyšla, přinesla ji Margot domů. Ale Havel nejevil o nic zájem, stále seděl a zíral do opravené zdi. Lehla si na postel a četla si svůj článek stále dokola. Pak se zadívala na jeho obličej. Jako kdyby z něj ten úspěch vyzařoval. Omamoval její duši umělkyně. Vypadal tak mile, jako kdyby úplně obživl. Vylezl z papíru do prostoru ložnice. "Celej den na tebe myslím," vzdychl Pavel.

"Já na tebe taky myslím!" odpověděla.  

Natáhl ruku a pohladil ji. "Já mám Havla rád, ale nehodí se k tobě. Chtěl bych tě pozvat někam na rande."

"A kdy?" zeptala se.

Pavel se podrbal v nagelovaných vlasech. "Zítra v šest u redakce."

Pak zase zalezl zpátky do papíru. Margot zůstala sama se svými pochybami. Měla velké morální dilema. Nemůže přece podvést Havla, i když jí Pavel tak imponuje. Dosáhl úspěchu vlastní pílí, sám se vypracoval, zatímo Havel jen čeká na modré z nebe. Je to pro ni ponižující. Navíc ji moc, kterou Pavel ztělesňuje, přitahuje. Váží si ho, protože si ho váží i jiní, ale hlavně ho obdivuje. Má úžasný sexappeal. Margot je citlivá, křehká, chtěla by se k němu přitulit.

"Havle," řekla na balkónku, "věříš na osud? Na znamení, na vyšší moc, na padající hvězdu, na to, že se ti může změnit život? Na kouzlo osobnosti, na moudrou knihu života, na vyvolenost, na to, že tě něco unáší a ty to nemůžeš zastavit?"

"Jasně!" odpověděl nic netušící Havel.

 

62. kapitola z románu Pseudochlap