Nesnesitelná lehkost psaní Milana Kundery

17.02.2018 07:35

Přestože s estetikou Milana Kundery v mnoha ohledech nesouhlasím, uznávám, že pro český i evropský román udělal obrovskou službu. Na sklonku moderny, v druhé polovině 20. století, vytvořil dílo originální jak svým obsahem tak i formou. Jeho knihy jsou v českém kontextu zcela nenapodobitelné. Přesto nebo právě proto se jimi inspiruje už několik generací literárních epigonů. Jak víme, epigonů se najde vždy dost, čím je autor nenapodobitelnější, tím je jich o to víc. Pro mě osobně je Kundera mnohem inspirativnější jako esejista než jako romanopisec. Je to zřejmě proto, že jeho eseje obsahují jeho názory, zatímco jeho romány obsahují spíš líbivé meditace.  

Jestliže chci psát o Kunderovi, musím být osobní. Každý autor by měl mít svůj spisovatelský stůl postavený na pevných nohách. Tyto nohy metaforicky tvoří v mém připadě čtyři autoři, respektive jejich nejcharakterističtější rysy. Prvním z nich je příběhovost, druhým emotivita, třetím myšlenka, čtvrtým humor. Milan Kundera je autorem vytříbených myšlenek. Nikdy jsem při četbě románů nezažíval takovou intelektuální rozkoš jako u Kundery. Nikdy by mě nenapadlo, že je možné v řádcích románu tak abstraktně meditovat. Vyzdvihnout myšlenku nad příběh, nad emoce a vlastně i nad humor.

 

Ukázka z knihy esejů Zprávy z pekla

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz