Náznak úcty k otcovským šedinám

20.01.2018 07:17

„Na co myslíš?“ zeptal se jeho otec.

„Hm, na to,“ odpověděl Matěj, „jestli budu mít taky ve čtyřiceti takový šedivý fousy jako ty, a červenej nos, a takový vrásky, jestli budu takovej fotr, promiň, fakt mi to dělá starosti, jestli jsem zdědil právě tohle. Jestli se mi budou klepat ruce, budu hrozně moudrej, to jo, ale přitom tak cynickej. Svět přece není jen samá skepse, ty se už vůbec neusmíváš!“

Michal pokýval hlavou a nic neřekl. Sedli si spolu do bistra u Kouče, měli za sebou procházku, kdy probrali kdeco. Jeho syn nechtěl jít k němu do bytu, přišlo mu to příliš intimní. Znali se sotva pár týdnů. Proto se usadili v bývalé prádelně u okna, kde proseděl minulých dvacet let.

„Jestli chceš, někdy se zastav,“ navrhl mu.    

Myslel si, že se už neukáže. Předal mu vzkaz od své mámy a zmizel. Ale pak se zase objevil a požádal ho o radu. Michala to potěšilo víc, než by čekal. Mezi řečí pochopil, že Viktor, jeho táta, mu se školou neporadí. Matěj zpracovával nějaké seminární práce a chystal se na zkoušky.

„Nejhorší je politologie,“ řekl mu.

„Pročpak?“

Vzpomněl si, jak ho tady u stolu zahlédl v televizi. 

 

75. kapitola z románu Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz