Muž, který vstoupil do politiky

08.05.2019 08:50

Přesně na takovou šanci Pavel už dlouho čekal. Přiblížily se podzimní komunální volby a jemu zčistajasna zavolal starosta jejich městské části. Potom, co spolu uzavřeli několik obchodů, o sobě věděli. "Mám pro vás nabídku," řekl ten kmotr, "kterou nebudete moci odmítnout..."

Dozvěděl se, že ho starosta potřebuje k volbám. Záleží pouze na něm, jestli chce, aby šlo o volitelné místo. "Čím štědřejší sponzoring na kampaň, tím lepší místo na kandidátce," řekl mu narovinu. "Budu o tom uvažovat," usmál se Pavel.  

Udělalo mu to velkou radost. Neměl, čím by se zabavil, doma ho nikdo nečekal, ani ve firmě neměl přes léto zrovna co na práci. Takový vstup do politiky je něco, co ho odjakživa lákalo. Spojit velký byznys s veřejným postem je zárukou společenského úspěchu.

Vstal a otevřel si okno v kanceláři. Zadíval se do dálky, až na Pankrác, kde stály vysoké nablyštěné mrakodrapy. Samozřejmě, že obecní volby jsou teprve prvním stupínkem jeho vzestupu. Už se viděl, jak ho zvolí do poslanecké sněmovny. A pak získá nějaké místo ve vládě. Bude spravovat stát jako svou vlastní firmu.

"Půjdu do politiky!" řekl Martině, která dělala účetnictví.

Martina jen pokrčila rameny. Potom, co se pohádali kvůli jeho přítelkyni, měli spolu tichou "domácnost".

Spojil se s volebním štábem a dozvěděl se bližší informace. Na poslední chvíli ho zařadili na kandidátku. Bylo zapotřebí, aby jim poslal fotografii na propagační účely. Nějaké osobní údaje na web strany. S ohledem na částku, kterou poslal straně, je mezi elitou, která se bude účastnit všech předvolebních akcí.

"Využijeme vás," řekla mu šéfka kampaně, "jste nezávislý a nikdo si vás nespojuje s minulými kauzami..."

Pavel si myslel, že bude chodit na mítinky, ale zmýlil se. Většinou ho pozvali někam, kde umístili předvolební stánek. Jejich městská část byla samé sídliště a nákupní centrum. Zásada byla jít mezi lidi, stát celý den u stánku a rozdávat letáky. Je jasné, že rozdával hlavně letáky, kde byla i jeho fotografie. Měl na sobě kvalitní oblek a usmíval se tak, jako kdyby dělal byznys.

"Chci změnu!" říkal všem.

"Jakou změnu?" řekl mu někdo, "vždyť kandidujete za gaunery, co to tady rozkradli!"

Prošel snad všechny ulice ve čtvrti. Potřásl si rukama se spoustou lidí, kteří většinou ani netušili, co je zač. Pletli si ho s chodící reklamou anebo si mysleli, že jde o skrytou kameru. Teprve teď začal chápat, že politika je až neskutečná dřina. Prošoupal podrážky bot z krokodýlí kůže a cítil, jak ho pálí chodidla.

"Než vás zvolej," řekl mu starosta a lídr kandidátky, "bolej vás nohy. Jak vás zvolej, bolí vás prdel..."

Na posledním mítinku rozdávali polévku. Pavel svíral naběračku a nalil každému, kdo měl hlad. Zpíval jim k tomu Michal David, což by ocenila jeho mamka. Kdyby ho viděla, byla by na něj hrdá. Potřeboval každý hlas, aby ho zvolili. Usmíval se od ucha k uchu a doufal, že se líbí ženám, které rozhodují volby.

"To máte jako brigádu?" zeptala se ho jedna důchodkyně.

A pak nastal ten osudový den. Hned po skončení voleb jel Pavel ve žlutém kabrioletu do štábu strany. To dusno by se dalo krájet: starosta střídavě bledl a rudl, podle toho, jaké předběžné výsledky mu nahlásili. Všechno teď bylo na ústřední volební komisi. Když spočítali hlasy, ukázalo se, že jejich strana vyhrála.

Pavel zavolal mamce, aby věděla, jak dopadl. "Tak co, Pájo?" ozval se její nedočkavý hlas.

"Jsem první náhradník!" řekl zoufale.

Jako kdyby se jeho smůla opakovala. Když se hlásil na vysokou, byl také první pod čarou. Úplně se z toho zhroutil. Měl pocit, že neobstál, že je neschopný. Mamka měla tehdy konexe a pomohla mu. Ale teď mu už nikdo nepomůže. Zase jednou se zklamal. Jeho sen o tom, jak bude slavný, jak bude něco znamenat, skončil. Je ubožák. Může si sbalit fidlátka. Patří na periférii tak jako většina lidí...  

Pak si ho zavolal starosta. "Hele, kámo, je to obchod. Já tě chci na radnici, hodí se mi tvoje cash. Takže jsem upravil výsledky. Ten, co vyhrál na preferenční hlasy, to právě odpískal. Udělám z tebe místostarostu. Přijď zejtra ve dvanáct!"

Druhý den v pravé poledne vystoupil z auta. Vyšel po schodech a vykročil do budovy radnice Praha 7 hlavním vchodem. Pravda, byl to možná malý krok pro lidstvo, ale o to větší pro Pavla…

 

55. kapitola z románu Pseudochlap