Jsem Pražanda, kdo je víc?

01.01.2019 20:07

První, koho jsem jako na potvoru uviděla na návsi, byla Drahuše, dojička, která se vracela po ránu z kravína. Hned, jak mě zblejskla, nahrbila hřbet jako jaguár a přejela pohledem Karla, který vykládal tašky z kufru. Před našima vratama stálo tátovo auto a my museli zastavit na silnici. Drahuše zrentgenovala Karla a pak nové auto, mého služebního Superba. Muselo to v ní asi vřít jako v papiňáku.  

"Ahoj Martuše!" řekla s respektem.

Blahosklonně jsem jí pokývla na pozdrav. Tak to bychom měli, pomyslela jsem si, když nás minul její zadek pivovarské kobyly. První nepříjemnou chvilku mám za sebou. Kolik jich ještě bude? Když jsem odtud odcházela, byla jsem úplně jiná, než jsem teď. Ale kdo to pochopí? Všichni mě budou zase brát jako mladou Martuši z kravína. Mladou dvacetiletou holku, která měla osud jasně předepsaný...

"Tohle byl kdo?" vyděsil se Karel.

Od té doby, co jsme tady, se všemu hrozně diví. Jako kdyby nikdy neviděl úplně normální vesnici. 

 

47. kapitola z románu Pseudochlap

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz