Jak se stát kmotrem snadno a rychle 2

19.06.2019 17:05

Ještě nikdy neměl Pavel ke svému snu blíž než dnes. Seděl na tribuně své milované AC Sparta a sledoval hru fotbalistů v rudých dresech. Od dětství sem chodil často, ale ještě nikdy neseděl v lóži pro V.I.P. Byla to přímo lóže pana majitele, spolu s ním tady seděl ještě starosta Prahy 7. Pan Kalenský, majitel klubu, je oba pozval na ligové derby s SK Slavia Praha a po čtyřiceti minutách prohrávali domácí 0:1.

Pavel se po volbách stal pravou rukou starosty. Stal se radním města pro kulturu a sport. Ničemu jinému zatím příliš nerozuměl. Ale se starostou byli zajednou, že se musejí nějak zviditelnit. Opozice v jejich čtvrti byla silná a oni se chystali na poslanecké volby. Když se prosadí na radnici, třeba se dostanou i do parlamentu. Starosta využíval Pavlových peněz a Pavel zase jeho zkušeností.

"Náš tajemník to odhaduje na plichtu," řekl starosta majiteli, který vypadal jako vždy výborně. 

"Jeden hlas se snad sežene," usmál se Kalenský.

"To nebude tak jednoduchý," vzdychl starosta.

Pavel seděl vedle starosty a napínal uši, zatímco tribuny burácely. Sparta válcovala hosty na jejich půlce a útočila. Bylo jen otázkou času, kdy padne gól do sítě nenáviděné Slavie. Ozývalo se hlasité skandování v části určené pro rowdies. Občas projela po tribunách mexická vlna, která nadzvedla dokonce i pana majitele. Vůbec se dnes choval přátelsky, tak ho Pavel nikdy v televizi neviděl.

"Chcete doutníka?" zeptal se Pavla, který tady seděl ostýchavě, jako by tomu snad ani nevěřil.

Obdržel pravý Havana a když ukousl špičku, jeden bodyguard, který dřepěl o kousek dál, mu zapálil.

Vyfoukl dým a připadal si jako velký kmotr. Věděl, že starosta licituje s majitelem o prodeji akcií jejich městské teplárny. Majitel, energetický oligarcha, měl zájem skoupit teplárny na levém břehu, které se sdružily do tzv. Pražské teplárenské. Chtěl je zásobit svým plynem. Stačilo, aby mu Praha 7 prodala svůj podíl.

"Zastupitelstvo je nevyzpytatelný živočich," řekl starosta, "bude nutné ho něčím přesvědčit."

"Víte, že ten koncert na stadionu není problém..."

Předběžná dohoda zněla, že jako odměnu majitel uspořádá pod záštitou městské části koncert Rolling Stones. Pro voliče to bude vějička. Všichni na území čtvrti dostanou slevu. "Jak mě informovali, příští rok na jaře Stouni budou moct přijet. A vám se to může před volbami hodit, ne? A já budu mít přátele v parlamentu. Hahaha!"

Starosta stále jako by váhal. Jeho opatrnost Pavla udivovala, vždyť dohodli všechno, co měli. Ale starosta odložil doutník, aniž by ho dokouřil, a mnul si svůj knírek. "Nevím, jestli to prosadím za takovou cenu," řekl nakonec opatrně.

"Já myslím, že to půjde," pobízel ho Pavel.

Ještě nikdy se nesetkal s tak zavilým pohledem. Kdyby starosta mohl, asi by ho v tu chvíli zaškrtil. Do toho se ozval pískot z tribun. Rozhodčí nařídil penaltu proti Spartě. Nějaký slávista si postavil balón, na hřiště se valil příval nadávek a začala hořet dýmovnice. 

Tu noc se Pavel doma v posteli převaloval. Uvědomoval si, že byl poprvé svědkem mafiánské dohody. Věděl, že jde o hodně, ale netušil, o jak moc opravdu jde. Byl poprvé mezi kmotry. Tam, v majitelově lóži, se dějí věci, o jakých celý život snil. Licituje se o miliardách tak, jako když v dětství smlouval o větší bakalku. Udělat chybu znamená, že nezískáš lepší kuličku na hraní. Může se stát, že to už nikdy nedoženeš. Tvůj život závisí na jednom osudovém rozhodnutí. Buď skončíš na Pankráci, nebo budeš mít svou fotbalovou lóži.

Zatímco se Pavel v posteli převaloval, zašel si starosta nad ránem zaběhat do Stromovky. Tak jako vždycky vymetal zaprášené cestičky a když celý upocený zamířil domů, vyřítilo se k přechodu auto, které ho srazilo, když běžel kolem. Pod koly praskla jeho lebka a ozvala se hlučná rána. Ale nebyl nikdo, kdo by to slyšel. Jen řidič, který vystoupil z auta, se šel podívat, jak na tom starosta je. Pak ho chytil za ruku, na níž měl zlatý prsten, a šperk mu z prstu stáhl.

Druhý den na radnici vyvěsili černou vlajku. Konala se schůze zastupitelstva a když Pavel vešel do sálu, cítil, že se něco změnilo. Pohledy, které na něj radní upírali, byly obdivné, ale také plné strachu. Jako by se z něj stal jiný člověk. Cítil chladné zamrazení v zádech. Chtěl se už posadit, ale tajemník mu ukázal na křeslo v čele rady, na kterém dřív sedal starosta. Pak se mu uklonil a když mu stiskl ruku, druhou rukou mu nasunul na prst zlatý prsten.

"Přijměte mou upřímnou soustrast, done!" řekl uctivě.

 

61. kapitola z románu Pseudochlap