Gambler, co stále vyhrával

22.05.2019 18:03

Havel stále hledal inspiraci tak, že sledoval oprýskanou omítku. Sedal na balkónku bytu 1+1 a hleděl na zeď protějšího domu. Ve vydrolené omítce se rýsovaly různé čáry a obrazce, ale jako by stejně nedávaly žádný smysl pro jeho psaní. Namísto námětu na román si povšiml čísel, které se na zdi neustále zobrazovaly. Nejdřív jim nepřikládal vůbec žádnou důležitost, ale posléze si je z nudy začal prohlížet.

"To vypadá jako čísla do loterie," říkal si.

Ano, byla to opravdu seskupená řada čísel. Jednou, když tam opět seděl, zahlédl docela přesně čísla: 2:1, 4:0, 1:1 a tak podobně, jako kdyby to byly sportovní výsledky. Nemohl tomu uvěřit, že by to dávalo smysl, ale přesto si druhý den vygooglil nabídku Tipsportu. Vypadalo to, že čísla na zdi přesně odpovídají výsledkům ve fotbalu. "To není možný!" vydechl naprostým úžasem.

Havel té noci nemohl ani dospat. Hned ráno, když se do omítky opřely sluneční paprsky, si začal zapisovat zobrazená čísla. Pak se oblékl a vydal se do sázkové kanceláře. Zaregistroval se, vložil peníze na účet a vyhledal si sázky na zápasy extraligy. Číslice, které si zapsal, měly totiž charakter hokejových zápasů.

"Ale co když to nevyjde?" pomyslel si, když zaplatil tiket.

Byly to jeho poslední peníze na účtu. Když prohraje, nebude mít ani na flašku vodky. Margot o tom nesmí říct. Platila nájem a také stravu, jen alkohol si kupoval sám. Jestli prohraje, bude se muset oběsit na lustru nebo jít k mamce, aby mu půjčila. Stejně je to celé pitomost. Jak by se mu mohly dopředu zjevovat výsledky zápasů? 

"Já jsem vyhrál!" zařval doma na celý byt.

Margot vypadala, že je z něj úplně v šoku. Ukázal jí tiket a pak včerejší hokejové zápasy. Hokejová liga dopadla přesně tak, jak vyčetl ze špinavé omítky.

"Jako kdybych měsíc hákoval! " zasmál se šťastně.

"To je náhoda," vzdychla si Margot.

Druhý den ráno, než odešla, si s ním sedla na balkónek. Havel jí ukazoval čísla, ale ona nic neviděla. Považovala ho za blázna. "Měl bys víc psát!" řekla mu káravě.

K tomu neměl Havel žádnou chuť. Celý život chtěl zbohatnout. Třeba nemá vůbec žádný talent na slova nebo na obrazy, ale má talent, o kterém neměl dosud ponětí. Má smysl pro čísla. Vidí je i tam, kde je nikdo nevidí. A on se jen dlouhé roky špatně díval.

"99:78, 86:103, 98:97, hmm, to vypadá na basketbal," pomyslel si, když si zapisoval další čísla.

Zamířil do Tipsportu a vsadil si. Byly vypsané sázky na večerní zápasy americké NBA. Ty se dozví až pozdě v noci. Co bude do té doby dělat? Má peníze na všechno, na co si vzpomene. Může jít do kavárny nebo do luxusní restaurace. Může si koupit něco pěkného na sebe. Drahý oblek nebo parádní boty. Je nezávislý, má plno volného času, žije si tak, jak si celý život přál. Ráno si přečte čísla na děravé omítce a jde si vsadit, to je celá jeho práce.

Odmalička si přál psát krásné knihy. Chtěl se pro to obětovat, tvrdě makat, živořit, stačilo, aby ho políbila múza. Ale místo toho přišel jiný zásah zhůry. Jak je to možné? Místo odříkání má všechno, jako by to byly prachy od ďábla. Má se proto stydět? Vždyť si vůbec nic neužil, neobětoval se už dost? Teď si může koupit, co bude chtít. Sepíše nějaký román a vydá si ho za vlastní peníze. Zaplatí si dobré recenze. Prosadí se jen tak zlehka, bez dřiny, bude slavný. 

"Vykašli se na to," řekl večer Margot, "já nás uživím..."

"Jo," řekla, "a jak dlouho?!"

Stěžovala si, jak to má v práci těžké. Její šéf ji nechápal a musela dělat strašné kompromisy.

"Zítra s tím sekneš," řekl Havel, "nebudeš se ponižovat. Nikdo si neváží toho, co děláš. Budeme cestovat. Sázet můžu vždycky, když přijedeme. Ta zeď tady bude stát pořád. Vydělám milióny a zase vyrazíme na Tahiti, na Bali nebo na Borneo. Kam budeš chtít. Budeš psát blogy z cest, aby ti všichni záviděli..."

Maloval si to jako krásný film. Margot ležela vedle Havla a pak smutně vzdychla: "Jenže mě ta moje práce baví..."

Bylo jasné, že na něm nechce být závislá. Mrzelo ho to, ale nevyčítal jí to. No co, aspoň bude vydělávat do zásoby. Ráno vstal a zaslechl nějaké řinčivé zvuky. Když vyšel ven, zjistil, že naproti postavili lešení. Nějací dělníci opravovali barák. Za několik dní na to se na zdi objevila úplně nová čistá omítka...

 

57. kapitola z románu Pseudochlap