Divoký sex s mecenášem umění

07.08.2019 19:15

„Myslíš, že to pro mě není těžký?!“ zeptala se Margot, která seděla v ložnici před zrcadlem a chystala se na rande s Pavlem.

„To nevím,“ řekl Havel, „když to stejně děláš...“

Margot si přejela přes rty rtěnkou a olízla si je jazykem. Snažila se, aby dnes působila nenuceně, jako kdyby přišla rovnou z redakce, aby si snad Pavel nemyslel, že ho tak moc chce, i když ho opravdu chce. Ale vyznej se v sobě, když jsi v tak šílené situaci. 

„Co jako myslíš tím, že to stejně dělám?“

„Že s ním šukáš!“

Margot pohodila hlavou a upravila si ofinu. Blond vlasy měla vyžehlené a už dávno v nich neměla žádné dredy. Pavel měl rád serióznost, žádné nedbalé anarchistky.

„Já s ním nespím!“ řekla a otočila se na Havla.

Ležel tady na posteli jako uzlíček neštěstí. Vypadal dost zanedbaně s těmi mastnými vlasy a s váčky pod očima. Nechtěla, aby kvůli ní trpěl, ale on trpěl hlavně kvůli sobě. Nedokázal si připustit, že už není ten, koho si kdysi zamilovala. Zajímavý nadaný kluk, co umí psát, ale který s tím nic nedělá a jenom se lituje.  

„Jasně,“ řekl, „a cos dělala včera celou noc?!“

„Včera?“ řekla lhostejně a upravila si šaty. Uvažovala, jestli se v nich bude Pavlovi líbit a kam ji dnes pozve. Včera strávili večer na náplavce, na lodi, kde se jazzovalo. Pak zůstala u Pavla, ale když se snažil, řekla mu, že nejdřív musí vyřešit Havla. Nemůže být jednou nohou u něj a tou druhou u druhého. Připadala by si jako děvka.

„Jsi prostě jen děvka!“ vzdychl Havel.

Neměla pod šaty ani podprsenku. Věděla, že se to Pavlovi tak líbí, že chce mít vedle sebe atraktivní dívku. Sám byl velmi atraktivní, hezky se oblékal a měl peníze. Byl všechno to, co nebyl Havel. Pracovitý, úspěšný, schopný a sebevědomý. Vyzařovala z něj mužnost a ona měla co dělat, aby se mu dokázala ubránit. 

„Tak víš co?“ řekl Pavel, „dám Havlovi peníze. Dostane stipendium, aby mohl v klidu psát. A ty se ke mně za to přestěhuješ, jo?“

Byla ohromená, když to řekl. Ležela na jeho posteli a on místo toho, aby toho využil, myslel na Havla! Jestli měla doteď zábrany se s ním vyspat, tak je právě rozehnal. Měl ji úplně v hrsti. Věděla, že by Havla nedokázala opustit, kdyby měl zůstat bez prostředků.

„Dobře,“ kývla, „zítra si sbalím a budu jen tvá...“

Seděla tady u toaletky a usmívala se. Těšila se na dnešní večer, protože si všechno v hlavě vyřešila. Může se oddat jen tomu, koho opravdu miluje, protože je velkorysý a imponuje jí. Je to muž, se kterým chce žít. Chlap, co se umí postarat a je na něj spolehnutí. Žádný ukňouránek, který si stále jen léčí komplexy. Takových poznala už víc než dost. Nebyla svatá, ale teď cítí, že je to ten pravý.

Co všechno v životě už zažila? Myslela si, že umění je její svět, podle toho si hledala muže. Ale teď vidí, že především musí být schopný, je jedno v kterém oboru. Důležité je zajištění, když chceš vlastní rodinu, být pro něj křehká, jemná samička, se kterou chce mít děti. Mít útulné hnízdečko, žádný holobyt, jaký zažila s Havlem. Anebo v Kodani, kde ji zneužíval Eberhard. Za pár šňupů byla schopná všeho. Jenomže to ještě nevěděla, co je to opravdová láska.

„Řekni,“ řekl Havel, „jak to s ním děláš?“

Margot vstala a prohlížela se v zrcadle. Byla připravená na nový život, na vztah a na milování.  

Havel ji chytil a stáhl ji k sobě do postele. Ješitnost ho bodala do slabin jako ostré jezdecké ostruhy. Nemohl ji nechat jen tak odejít. Chtěl vědět, jak to s Pavlem bude dělat. Jak ho bude líbat. Jak ho nechá, aby ji svlékl. Aby z ní serval šaty i bílé kalhotky. Cítil, že ho to vybičovalo, že je někdo úplně jiný. Nadržené zvíře, které nemá zábrany. Jestli ji má právě teď naposledy, tak si to užije. Udělá jí to ze všech stran. Chytne ji za vlasy, bude s ní smýkat, naplácá jí na zadek.     

Margot ztratila ponětí o místě i o čase. Cítila jen, jak do ní vráží. Bylo to strašně dráždivé, nemohla tomu odolat. Proč by taky měla?! Nechala ho, aby ji drtil a trýznil, plnila mu přání. Nastavovala mu tělo, zatínala zuby, hlasitě sténala. Když to na ni přišlo, úplně ztratila zábrany. Kousala ho, drápala a vzdychala slastí. Chtěla, aby nebyl nikdy konec. Sama zrychlovala tempo, přirážela a prodlužovala svůj orgasmus. Pak otevřela oči a prohlížela si Pavla úplně zblízka...

„Tak jakej jsem byl?“ zeptal se s pýchou v hlase.

„Úžasnej!“ usmála se.  

Takový divoký sex snad ještě v životě nezažila.

 

68. kapitola z románu Pseudochlap