Deník spisovatele - životní prohry, bez kterých to nejde…

10.05.2019 06:28

V jednom eseji, který považuji za svůj zásadní (Novověk je mrtev, ať žije pseudověk), jsem pojmenoval dnešní věk, ve kterém posledních několik desítek let žijeme, jako věk dítěte. Je to věk, kdy se prosazuje mnohem víc hravé mládí než zkušené stáří. Na rozdíl od věku velblouda, který vzýval autority, a od věku lva, který proti nim bojoval, věk dítěte nic nevzývá a proti ničemu nebojuje, chce se bavit a užívat si života.

Když něco nevíme, můžeme si to "vygooglit". K čemu je nám autorita a její životní zkušenost? Máme své sociální sítě, kde se dozvíme přesně to, co chceme vědět. Většině to evidentně k životu stačí, je to tak sladce nevinné, když se to, co je protivné, vytěsní. Dítě nic neřeší, je zvědavé jen na to, co ho samo baví. Má své přátele a o svět dospělých, který snad už ani neexistuje, nejeví zájem.

Máme blahobyt a drobné pseudoproblémy.

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz