Deník spisovatele - psaní je jako box, čili hák, direkt a zvedák

27.09.2019 17:17

Člověk, který dnes píše, má dvě možnosti: buď se snaží přizpůsobit své době, anebo se snaží, aby se jeho doba přizpůsobila jemu. To druhé nazval Hrabal psát lidem proti srsti, což se mu v šedesátkách velmi dařilo. Je to cesta vlastní autenticity, proti všemu, co je triviální, zbanalizované těmi všemi průměrnými pisatelkami a pisateli, kteří nivelizují prostor různými klišé, floskulemi a stereotypy. Ta přebujelá klišovitost je na tom všem nejhorší, značí absolutní nedostatek fantazie, jistou dílčí lobotomii, která je považovaná za standardní a v médiích hojně šířená stejně průměrnými redaktorskými mozky.

Moje cesta proti srsti je jako box do chřtánu blbosti. Pokud budu do oné rozměklé hmoty bušit, mohu ji trochu zformovat. Vytvarovat si svou stopu svými háky, direkty a zvedáky. Jen je třeba mít co nejlepší techniku, každý úder musí být přesný a přiléhavý. Byly časy, kdy jsem se vysiloval tím, že jsem do toho bušil hlava nehlava. Chtěl jsem uspět teď hned, dostat svou dobu na žíněnku, nechat ji odpočítat K.O. Neměl jsem žádný styl, moje rány byly zběsilé, ale bez techniky. A přitom stačí vědět, kdy udeřit, jak napsal Kafka, kdy rozbít to zamrzlé srdce v nás.

Všechno je to o stylu, to opravdové psaní. 

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz