Deník spisovatele - nová česká filmová vlna je fata morgána

26.07.2019 17:13

Vzpomínám si, jak se v devadesátkách, když jsem byl ještě mladé ucho, mluvilo o pokračování naší filmové nové vlny. Pokud se dobře pamatuju, například Jan Hřebejk prohlásil, že by na filmy československé vlny rád navázal. Je pravda, že několik filmů se poetice šedesátkových filmů blížilo např. Gedeonovo Indiánské léto. Určitě mezi ty úspěšné pokusy šlo zařadit oscarový film Kolja od Jana Svěráka. Dalším výrazným počinem se tehdy stal Michálkův Je třeba zabít Sekala. A na začátku nultých let to byli Ondříčkovy Samotáři, kteří se stali spíš nakonec labutí písní pokusu oživit Pražskou filmovou školu.

Proč k ničemu zásadnějšímu už nedošlo? Můžu se dohadovat, jak moc film ovlivnil tehdejší rozpad filmových ateliérů, případně tlak komerce na to, aby si film na sebe vydělal, ale podstatnější se mi jeví to, co si stále jen málokdo připustí. A tím je ideologizace společnosti. Právě příklad Jana Hřebejka ukazuje, jak se může autenticita (např. Šakalí léta) postupně devalvovat tím, jaký světonázor režisér převzal a jak ho do svých filmů výchovně narouboval. Dá se říct, že od filmů jako Horem pádem stále víc popisuje iluzi světa a ne skutečnost. Namísto autenticity se do jeho tvorby nastěhoval občanský aktivismus.

Pokud ve filmu řeším multikulturalismus nebo "národní" fóbie, z principu dělám film v jistých šablonách, přibližuji ho tendencím doby, nenechám v sobě růst tvůrčí kreativitu, sám sebe cenzuruji.

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz