Deník spisovatele - kdo vidí černobíle, povrchně nálepkuje...

08.03.2019 18:54

Vždycky, když mi někdo přilepil nějakou nálepku, užasl jsem. Jak nízkou a pochybnou informaci tím vlastně podává? pomyslel jsem si. Za poslední roky, když jsem si vypěstoval vlastní styl, se mi to příliš nestává, a když tak výjimečně. A pokud mi někdo jakoukoliv nálepku dá, třeba, že jsem existencialista, říkám si, že to něco vypovídá spíš o tom, kdo tu nálepku nalepil. Zpravidla si tím chce zařadit to, co je mu cizí, čemu nerozumí, do příhodné přihrádky v bezpečném sejfu minulosti.

Je běžné, že hledáme šuplíky, abychom se ve světě vyznali, ale když se to dělá zjednodušeně, ukazuje to na úzkost, kterou nálepkovači v sobě nosí, strach z cizího, z jiného, prostě na xenofobii. Jestli je u nás něco typické, je to právě toto: žádný rasismus, ale dělení na blízké a na cizí, černobílost vidění, povrchní odsudky. Už dávno nejde o žádné ideje nebo ideologie, ale z nich právě naše myšlení vychází, ti, co se infikovali totalitou, jinak zjevně uvažovat neumějí.

Pro takové myšlení je typická zacyklenost.

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz