Deník spisovatele - degenerovaný živočich jménem společnost

09.01.2019 09:16

Kdybych chtěl mít psa, přál bych si takového, jakého jsme měli v dětství: statného skotského ovčáka. Tehdy byla kólie ve velké módě, asi podle filmu Lassie se vrací, a k nám dětem byla neskutečně hodná. Tak chytrého a statečného psa abys pohledal. Ještě v osmdesátkách to byli psi a ne přešlechtěné slečinky, jaké potkávám tu a tam na ulicích dneska. Zdá se, že slavné plemeno poněkud zdegenerovalo.

Trochu mi to připomíná vývoj společnosti za poslední půlstoletí. To, co na ní bylo obdivuhodné, poztrácelo už svůj glanc. Mluvím teď o západní společnosti, k níž dnes náležíme. Ve zkratce jsme si všechen její vývoj a úpadek prožili za posledních třicet let. Co myslím tím slovem úpadek? Jistou neživotnost, která ohrožuje zdravý vývoj. Společnost bez vývoje je jako psí rodokmen bez budoucnosti.

Jestliže dusíme přirozené nerovnosti, dusíme tím život. Je skvělé, že máme rovnoprávnost všech, to je vrchol humanismu. Ovšem je proti humanismu omezovat schopnější ve prospěch průměru. Slovo humanismus už dávno ztratilo svůj obsah. Všimněme si, že současné diskriminaci bílé rasy nebo mužského pohlaví, nikdo humanismus neříká. Co je taky humánního na tom, že opět někoho diskriminujeme?

Na všech úrovních dneska vládne dusivá mentalita. 

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz