Deník spisovatele - dát si čaj a projet se Aston Martinem…

01.01.2019 12:59

Jsem tak trochu Angličan, kromě dýmky potřebuji pro psaní ještě kvalitní černý snídaňový čaj. Mám rád box, fotbal a suchý britský humor. Líbí se mi styl auta Aston Martin, řekněme z pozdních šedesátek. Od té doby kvalita klesá, ať už v designu tak třeba v myšlenkové úrovni. Stačí se začíst na internetu, jakými problémy se společnost zabývá. Nezajímají nás už fakta, pouze velmi vypjaté emoce, jako kdyby byl svět jeden velký tyjátr.

Ale psaní musí popisovat to, co žijeme. Musí  jít do centra dění, kterým je stále větší bulvár, defilé vypjatých existencí. Každý člověk se vyrovnává s tlakem okolí, s dojmy, které si o něm lidé vytvářejí, s rolemi, které mu byly vnuceny, s nálepkami, které pokrývají jeho skutečné tělo. Žijeme napůl reálně a napůl virtuálně, jsme tím, co z nás udělali ti druzí. A o tom se snažím psát, o tom, že žijeme na hraně skutečnosti.

Aby byl takový popis výstižný, je nutné mít zkušenosti. Bez zkušeností se na větší ploše ukáže, že píšete s omezeným hledím nebo šablonovitě. Občas se usmívám, když nějaký článek vychválí román autora nebo autorky, kterým je něco přes dvacet. Jistě, patří to k dnešní době, která dává vedle sebe chytré i hloupé, jako by to mělo stejnou váhu. Současné umění nechce strhávat masky, ale ubezpečovat konzumenty o lehkosti bytí.   

Netvrdím, že dvacetiletí nejsou talentovaní. 

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz