Ano, miláčku, budu u porodu…

17.07.2019 17:36

Jak se blížil termín porodu, začal Karel cítit nervozitu. V jeho věku nebylo přece vůbec jednoduché mít miminko. Co když nebude vědět, jak ho má nakrmit a jak ho přebalit? Upadal do deprese při pocitu, že se jeho život, dosud tak pravidelný a spořádaný, najednou změní. Všechny jeho jistoty budou nenávratně v troskách. Rozhodl se na to aspoň teoreticky připravit. Koupil publikace pro prvorodičky a začal je studovat.

"Tady píšou," řekl Martě, "že bys měla trénovat dýchání!"

Marta ležela celé dny na posteli a sledovala TV. Její břicho už vyrostlo do obrovských rozměrů. Na nějaké publikace neměla náladu. Jediné, v co doufala, že jí někdo toho nákladu brzy zbaví. Strašně funěla a na cvičení se necítila. Všechno, co potřebovala vědět, věděla od své matky, která rodila třikrát. Co by ještě měla studovat?!

"Je tady návod," řekl Karel, "jak se stát dobrým tátou..."

Hned na to začal přepočítávat bodýčka. Zjistil, že jim chybí dudlíky a taky dětská postýlka. Jak to, že ho to ještě nenapadlo? Až přivezou miminko, nebudou ho mít kam dát. Jejich 2+1 moc možností nenabízelo. V těsném bytě nebylo k hnutí. Svůj pracovní stůl bude muset dát do obýváku, aby v ložnici vznikl koutek pro postýlku.

Vůbec se mu nelíbilo, že se musí uskrovnit. Na chvíli zauvažoval, že se na pár let odstěhuje k mámě, ale pak to zavrhl. Nesmí být srab, vždyť to píšou i v té publikaci. Musí být pro svou ženu oporou. Ví, že se nachází ve velmi citlivém období. Je plná hormonů a obav z porodu. Čeká ji nejdůležitější role v jejím životě.   

"Tak kdy začneme cvičit?" zeptal se mírně.

Marta tušila, že to nebude mít s Karlem lehké. Jakmile začal studovat ty příručky, bylo jasné, že ji ubije argumenty. Moderní porod: Jak se správně připravit? Co dělat, když vám odteče voda? Porodní nádechy a výdechy. Cviky na uvolnění pánevního dna...

"Musíme koupit kočárek!" řekla mu.

Věděla, že se Karel na to chytne. Problém, jaký má koupit kočárek, ho celý pohltí a na cvičení zapomene. Evidentně se nezmýlila. Karel vygoogloval nabídky kočárků a porovnával jejich výhody. Trochu ho brzdily rozměry sklepa v suterénu. Když koupí velký klasický kočárek, rozvor koleček bude širší než sklepní kóje. Další problém byl, že bude muset nosit dítě na rukou do schodů.

"Kolik takový dítě váží?" zeptal se Marty.

Marta se nadzvedla a nechala mu potěžkat břicho. Karel pochopil, že ho čekají galeje. Objednal sportovní kočárek s autosedačkou. Pokud to jen trochu půjde, bude miminko všude vozit. Na víkend ho odveze k mámě, aby si odpočinuli. Nebo ho nechají přes den v ohrádce. To mu připomíná, že musí sestavit postýlku.

"Mám ji složit na tvou stranu?" zeptal se Marty, když začal sešroubovávat postýlku podle návodu.

"Jak chceš, miláčku..."

Nikdy by nevěřil, že je kolem toho tolik práce. Co budou dělat, až se dítě opravdu narodí? Zvládnou ten nápor povinností? Budou mít ještě na něco jiného čas? Třeba na akční filmy? Podle brožury, kterou četl, první měsíc miminko hodně spí. Marta ho bude kojit a on si ho tak akorát pochová, když přijde z práce. Ale je to tak správně? Měl by být dobrý táta, který se od začátku stará, aby si ho tak zapamatovalo.

Není to zázrak, že bude mít dítě? Karel na to nikdy nemyslel, že se může vůbec stát rodičem. Vždycky se cítil jako nějaký lůzr, který na to nemá vlohy. Celý život řešil svůj vztah k otci, a nikdy by ho ani nenapadlo, že to bude jinak. Najednou má jinou roli. Bude mít malého synka, kterého nesmí nikdy zklamat. Musí pro něj udělat to, co pro něj jeho táta neudělal, být při něm, ať se děje, co se děje...

"Chci být u porodu!" řekl Martě a když nic neřekla, nechal se zapsat do předporodního kurzu.

"Tak tatínku," řekla mu cvičitelka, "budeme cvičit dýchání během kontrakcí, jako kdybyste měl rodit. Chápu, že vaše paní nemůže, ale vy jí to můžete všechno naučit. Já vám budu masírovat záda..." 

Nechal se masírovat a dýchal jako o život. Seděl na rehabilitačním míči a uvolňoval své pánevní dno. Stahoval svaly a posiloval děložní hrdlo, jako kdyby měl začít rodit. Cvičitelka, mimochodem hezká dívka, ho držela za ramena a stimulovala mu dech. Povzbuzovala ho, aby zhluboka dýchal, aby se nadechl nosem a vydechl ústy. Řekla mu, že až to přijde, musí dýchat mělce jako pes. Vystrčit jazyk, ale neukousnout si ho! Úplně cítil ty strašné bolesti! Nakonec se dostali do klidového režimu. Cvičitelka mu ukázala, jak vzít do rukou miminko...  

Tu noc se Karel probudil a zjistil, že mu praskla plodová voda.

 

65. kapitola z románu Pseudochlap