Znetvořená tvář mladého V.K.

16.09.2017 07:37

Připadal jsem si, jako kdybych zažíval nečekané déjá vu. Stejná gesta, stejná slova, stejný projev jako kdysi, když jsem chodil na tiskovky bývalého premiéra, později prezidenta, který si rád nechal říkat V.K. Jeho syn mluvil stejně, jen tvář měl jinou, znetvořenou vadou. Tu vadu jste po čase přestali vnímat, ale ve světle pódia to přece jen občas problesklo hlavou. Kdyby junior nechtěl jít do politiky, asi by to nikdo neřešil. Takhle to bilo bohužel do očí...

„Nazdar, Majkle!“ zahulákal jeden fotoreportér.

Můj spolužák ze základky, Tonda, přezdívaný Tonny. Za socíku jsme si rádi hráli na drsné amerikány. Ať už kvůli kovbojkám nebo kvůli Kmotrovi. Právě Tonny ten film sehnal na videu. Později na střední nám pouštěl Zjizvenou tvář, tu měl nejradši. Sám se v dětství popálil tak, že měl sežehnuté ucho, část obličeje a celý krk. Ucho zakrýval dlouhými vlasy a na tváři měl plastiku. Jinak se od dětství zase tak nezměnil.

„Sleduješ toho rozumbradu?“ nadhodil.

Pokrčil jsem rameny, byl to můj džob. 

 

58. kapitola z knihy Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz