Zatímco ve zprávách mluví o džihádu

11.11.2017 07:15

Konečně, po dvaceti letech, dosáhl toho, co chtěl. Valérie ležela vedle něj jen v kalhotkách a vypadala rozvášněně. Měli puštěné rádio jako kulisu. Přitom se pomalu, ale jistě spolu sbližovali. Nechala se líbat, mazlit prsty, dotýkat tam, kde mu to tak dlouho zakazovala. Vlastně od té doby, co zplodili syna. Tehdy ji poprvé pozval k sobě do bytu. Vyspali se na starém rozvrzaném gauči. Po všech těch rozvodech, kdy žil v úplném holobytu, nejdřív zařídil kuchyň a dětský pokoj,  tudíž starý gauč zase přišel vhod.

„Moc se toho nezměnilo,“ usmála se.

Po dvaceti letech byla stále krásná. Přišla bez ohlášení a chovala se trochu jinak než jindy. Víc otevřeně, jako kdyby už neměla co skrývat. Možná byla trochu vyzývavě frivolní. Neznal ji takovou a udivilo ho to. Její vyzývavost zřejmě vycházela z nejistoty. Rozhodla se přijít na poslední chvíli. Věděla, že jí lékaři dávají jen pár měsíců. Chtěla si splnit všechna přání. V duchu si je sepsala a pak je splněná odškrtávala.

„Žiješ s někým?“ zeptala se.

„Dneska ne.“

Víc vědět nepotřebovala. Co bude zítra ji už nezajímalo. Ve světle vidiny smrti přestáváme být malichernými.  

 

65. kapitola z románu Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz