Teorie pseudomoderního románu

25.02.2017 15:31

Román od časů Cervantesových je skvělý způsob, jak prozaicky co nejpravdivěji zobrazovat svět. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že vystihuje existenciální prožívání jednotlivého člověka tak, jak to nedokázala v minulosti ani poezie, drama nebo opera. Román se v moderním věku rozvíjel a přežíval v různých stylech, ale až postmoderní doba ho dovedla do záhuby. Jednak v něm zabila velký příběh, rozdrobila ho do skečů, esejů a parodií. Na druhou stranu z něj udělala pouhý scénář k filmu nebo k televiznímu seriálu. Jestli ho chceme ještě oživit, musíme ho vrhnout zpátky do centra dění. 

   

Co je vůbec centrem dnešního dění? Máme vůbec ještě nějaké paradigma v tak rozdrobeném světě? Nějaký styl, způsob pohledu, jaký převládal po celou moderní dobu? Dá se ještě najít nějaký společný jmenovatel? Můžeme ještě víc rozbít formu tak, jak to dokázala postmoderna? Devalvovat příběh? Nebo se můžeme vrátit tam, kde se vyčerpala moderna? Do všech těch velkých „ismů“, které měly vést k lepšímu člověku? Jak dnes navázat na surrealismus, sociální realismus nebo noveau roman?

Bohužel taková snaha by byla iluzorní. 

 

Ukázka z knihy esejů Zprávy z pekla

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz

 

Ukázka z knihy esejů Zprávy z pekla

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz