Škola novinářského cynismu

21.01.2017 13:41

Moje milované řemeslo ztrácí na své váženosti. Není asi žádné jiné povolání, které by ve svobodných časech tak upadlo. Kam se vytratil entuziasmus počátku devadesátek, kdy jsme chtěli všichni psát jako Čapek? Několik let opojení se rozpustilo jako soda ve sklenici vody. Dostavila se kocovina trhu, tlaku politiky, majitelů novin a svobody internetu. Slova ztratila svou hodnotu, pravda svou ověřitelnost, naše profese svou prestiž.

Stali se z nás otroci čtenosti, kteří se snaží vyhovět poptávce. Píšeme to, co se po nás chce, a i ti nejlepší nepíší většinou to, co si skutečně myslí. Je to dobrovolná cenzura z hladu. Nezaměstnaných novinářů je víc než dost. Fakulta žurnalistiky chrlí stovky dalších. Navíc dnes může psát každý, kdo si zapne počítač. Novinář začínající od píky je vzácnost. Každý nováček umí napsat článek, který není o nic horší nebo lepší než milióny jiných.  

„Já to ze sebe asi nevypotím,“ vzdychl můj kolega Karlík, ježatý vousatý mladík po škole.  

„O čem píšeš?“ 

 

30. kapitola z knihy Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz