S feministkami jen po dobrém

02.07.2016 13:45

„Čekám s tebou dítě!“ je věta, která vždy muže tak trochu šokuje. Zatímco žena, která takovou větu vysloví, je už s novou situací obeznámena, snad i smířena, případně velmi potěšena, je muž postaven před holý fakt. Ještě ani netuší, jaký velký zásah to bude do jeho bezstarostného života. Navíc ke všemu v situaci, kdy mu takovou větu řekne feministka.

Michal potkal velmi zajímavou dívku. Malou krásnou a velmi chytrou. Byla po škole a nevěděla, co si se sebou počít. Ideální objekt na to, aby se s ní mladý muž jako Michal pobavil. To, že mluvila velmi intelektuálsky, nebylo v tu chvíli nijak na závadu. Michal si rád rozšiřoval obzory. Devadesátá léta byla plná takových módních teorií.  

„Četl jsi něco od Sommerové?“ zeptala se Daniela, „já obdivuju, jak se přes to, že si vzala mača, vypracovala!“

„Nečetl.“

„Můžeme jít na její film!“

Šli spolu na feministický dokument a pak do postele. Bydlela v městečku za Prahou a nejel jí tam už žádný autobus. Půjčil jí své jediné čisté triko s nápisem Volvo a ona se v něm trochu ztrácela. Raději jí ho svlékl a ocenil její mladé vyspělé tělo. Tělesně si sedli hned napoprvé. Ať si klidně mluví, co chce, říkal si v duchu, hlavně když je dobrá v posteli.  

„Hezky jsi mě zneužil!“ řekla mu ráno šťastně.  

Vypadala v těch peřinách velmi sexy. Všiml si, že právě nadýchanost svátečních peřin, které v noci vytáhl z prádelníku, jí sluší. Jistá staromilnost, krása madony, která je připravená na mateřství. Laskavá tvář, zaoblená velká prsa, oblé bříško a zrůžovělé ohanbí. Ta podoba se mu vryla do paměti. Takto nějak vypadá holka, co chce mít dítě.

„Manželství je přežitek,“ řekla, „je to nástroj šovinistů.“

„Taky jsem liberál,“ přikyvoval.

Ten nepoměr mezi tím, co říkala, a jaká byla, ho překvapil. To ještě nevěděl, že je to častý jev u mnoha vysokoškolaček. Převzaly tehdejší trendy tak poctivě, jak poctivě vystudovaly vysoké školy. Naroubovaly na své nedospělé ženství moderní americký styl. Většina z nich netoužila po ničem jiném, než se vdát a mít děti, ale svět je nutil dělat kariéru.

„Dítě až ve třiceti,“ řekla mu narovinu.

Ani Michal po dítěti neprahl. Po své blamáži s Valérií neměl žádný zájem rozhojnit potomky. Užíval si svého děvkařského života. Ale právě děvkařství ho přivedlo k Daniele. Přestože mluvila jako feministka, připadala mu mnohem ženštější. Měla komplex ze své malé postavy a to byl asi ten důvod, proč se potřebovala tak prosazovat.

„Co je malé, je i hezké!“ říkal. 

Jeho úvodníky měly tehdy v novinách úspěch. Žil si spokojeně, měl pití pod kontrolou a bral Danielu na vodu. Občas si půjčili loďku a veslovali po Vltavě ke Střeleckému ostrovu. V mládí závodil na skifu a tělesná námaha mu jako protiváha k psaní chyběla. Zabíral krátkými vesly do proudící řeky a poslouchal Danieliny věty. 

„Červený diplom jsme měli čtyři, z toho tři holky, a představ si, že ani jedna nemá adekvátní místo!“

„To je špatný,“ přikývl Michal.  

„Chtěla bych dělat vědu a přitom i učit. A taky mě baví malovat. Hraju divadlo. Píšu básně. Hlavně vím, že mít dítě, budu na tom jen bitá.“

„Já jsem jen obyčejnej buran.“

Nad řekou plula oblaka, jaká Michal vídal na venkově. Nadýchaná, lehká jako pápěří, které na jaře poletuje vzduchem.

„Čeká se, že se žena o dítě postará. Musí porodit, jistě, ale jinak se můžou oba o práci dělit. Mezi mužem a ženou není rozdíl!“

„Cože?“ podivil se Michal.

Daniela tady odpočívala na lavičce. Rozepla si halenku a hřála se v západu slunce. Michal silně zabíral vesly. Jejich symbióza, jak mu přišlo, byla v tu chvíli dokonalá.

„Já mám bimbase a ty ne!“ nadhodil.

„Proboha!“ řekla, „něco tak primitivního! A to řekne chlap, se kterým plánuju svou budoucnost!“

„Cože?!“

„Čekám s tebou dítě!“ řekla.

Najednou cítil, že se jejich loďka kymácí. Zvedal se prudký vítr. Rozkvetlé stromy na ostrově se zachvěly. Domy na nábřeží se zavlnily, jako kdyby tancovaly. Ale nebyl to tanec. Ani oslava. Ta loďka, jejich bárka, měla v sobě trhlinu už na počátku životní plavby.  

A žádná flaška nikde v tu chvíli při ruce…

 

10. kapitola z knihy Otcovství

blog.iDNES.cz