Rodičovstvím k trvalé invaliditě

10.06.2017 07:40

Michal měl tři děti se třemi různými ženami. Podělal v životě všechno, co mohl, a mohl být vůbec rád, když mu jeho dcerky, na které platil, jeho exmanželky na víkend předávaly. Žádný upravený styk s dětmi neměl. Rozvodů se pro jistotu nikdy nezúčastnil. Většinu času strávil v hospodě a na takové detaily neměl čas. Dvakrát skončil v protialkoholické léčebně a když odtamtud odcházel, nikdy mu nevěřili, že se tam opět nevrátí.

Pak, když daroval synovi ledvinu, se něco změnilo. Možná začal mít o sebe větší strach a trochu se šetřil. Každopádně stál o to, aby své děti vídal. Našel si stálou práci a dělal to, co se po něm chtělo. Koupil si ojeté auto. Nikam nechodil, zase víc četl a psal. Chodil slušně oholený, učesaný a oblečený. Zařídil si byt tak, aby to v něm nevypadalo jako po pumovém výbuchu.

„Jak se daří Matesovi?“ zavolal Valérii.

„Přijali ho na tu vejšku...“

Snažil se slepit to, co za dvacet let rozbil. 

 

47. kapitola z knihy Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz