O vkusu v pseudomoderní době

23.07.2016 13:23

Symbolem nevkusu se stali v našich končinách sádroví trpaslíci. Sami o sobě za to tito zbarvení mužíci nemohou, prostě je jen někdo vystavil ve špatný čas na špatné místo a udělal z nich něco, čím sami být jistě nechtěli. Byli zneužiti pro zvýraznění toho nejidyličtějšího domova. Nic proti tomu. Jen to prostě budí posměch u sousedů. A nelze se odvolávat na to, že každému se přece líbí něco jiného, tak ať si sousedé trhnou nohou. Posměch tady je, visí ve vzduchu jako ostrý meč, který utíná hlavu odsouzeného.

Vkus je totiž jen jeden. Je rozšířeným klamem, že každý má svůj vkus, že je na každém, co se mu líbí a co ne. Není nic vzdálenějšího pravdě! Schopnost vkusu znamená ocenění krásy. Krásy, která je obecně platná, kterou každý z nás pomáhá vytvářet. Krása se utváří většinově. Vědomí o ní se vyvíjí, ale její současná úroveň je jediná. Je to abstraktní společenská hodnota. Většina lidí ví, že pokud se dívá na krvák, je to pokleslé. Stejně jako ví, že krást housky na krámě se nemá.

Vnímání krásy je nejvyspělejší lidský pocit. Vyplývá z nejjemnější emoce, které se říká estetický cit. Stejně jako se tříbří naše jednání, tak se tříbří spolu s ním naše city. Jestliže pro tlupu neandrtálců bylo zásadní tvořit morálku pro bezpečné soužití, je dnes pro nás zásadní mít dobrý vkus. Je to jen otázka vývoje. Morálka je staré společenské měřítko. Strach z neznáma dosadil za autoritu Boha. Boha během lidské emancipace nahradilo Dobro. A Dobro v našem složitém světě nahrazuje Krása. 

 

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz

Související články: Novověk je mrtev, ať žije pseudověk