Nahá čtyřicítka před zrcadlem...

09.10.2016 07:21

I ta nejkrásnější žena se okouká. Zvlášť když s ní žijete dvacet let a ona je zvyklá chodit doma nahá tak, jak ji pánbůh stvořil. Když je venku léto, chodí nahá i po zahradě a provokuje sousedy. Považuje to za něco přirozeného. Kdysi byla fotomodelkou a od té doby se za své tělo nestydí. Nevystavuje ho, ale ani ho vůbec nijak neskrývá. Chová se jako zvířátko. Člověk by se jí zmocnil, kdyby mu to už tak dávno nezevšednělo.

„To je hic!“ vzdychá Valérie a rozčesává si mokré vlasy.

Je už pozdě v noci a ona se chystá jít do postele. Je opět nahá, jako byla skoro celý den. Viktor přišel z hospody o něco dřív, měl divný pocit, že se doma něco stalo, co by měl vědět. Děti už dávno spaly. Všechno bylo jako jindy, ale on měl stejně nepříjemný pocit. Nevzala mu několikrát telefonát. Po dvaceti letech znáte svého partnera jako své boty.

„Co to máš na stehně?“ zeptal se podezřívavě.

Valérie se zarazila, nevěděla vůbec, o čem to mluví. Zvedla svou pravou nohu a opřela se chodidlem o matraci. Dneska si sprchu dala asi potřetí. Horko v podkrovní ložnici bylo na umření. „Asi od kopřiv?“ nadhodila, „sekala jsem je u zadního plotu.“

Viktor ležel na své matraci. Měl na sobě jen slipy. Díval se na ni, jako kdyby ji ještě nikdy neviděl.

„Kopřivy mají zuby?“ řekl uštěpačně.  

„Jaký zuby? To nejsou zuby, ty blboune, ale bodance! Něco mě ještě píchlo, no, co zase máš?!“

Oslovovala ho tak z legrace. Většinou na to slyšel. Jenže dnes se nepřestával dívat jako rentgen.

„Kdes byla odpoledne?“ zeptal se popuzeně. 

Věděl, že měla dovolenou, čas jen pro sebe. Když přišel z práce, všiml si, že auto má ještě horký motor. To nebylo jen od slunce. Navíc v autě na sedačce našel stébla slámy. Nic neříkal, ale začalo mu to vrtat v hlavě. Až příliš často nevěděl, kde se fláká. Děti byly ve škole a ona mohla jet kamkoliv. Nezačala se s ním zase stýkat?!

„Proč to chceš vědět?“ zeptala se.

Pochopila ihned, že udělala chybu. Kdyby mu rovnou řekla, že byla na trhu a pak u kamarádky, měla by klid. Jenže jeho žárlivost nesnášela. Občas jí předhodil Michalův mail, který dostala tak dávno a který Viktor znal zpaměti líp než ona. Stále ji rentgenoval očima. Dnes mu v nich viděla něco úplně jiného než obvykle.

„Tak kdes byla?!“

Díval se na ni jako úplně někdo jiný. Jako jiný muž. Na její nahotu, kterou znal už dvacet let. Na vnady, které mu zevšedněly. Na povadlá prsa, na mírně vytahané bříško, na chloupky v rozkroku, které začaly šedivět, ale stále působily vzrušivě a upraveně. V každém záhybu jejího těla vnímal společné roky. V prvních vráskách na krku. V jizvě po císařském řezu. V unavených svalech v kdysi tak úžasných nohách. V jemné kůži na lýtkách. V kdysi tak pevném malém dokonalém zadečku.

„Nech už toho!“ zachvěla se.    

Stále měla jednu nohu na matraci. Její klín byl vystavený jeho očím jako v nějakém pornu. Nikdy by si nemyslela, že se před ním bude stydět. Chodila tak přece stále a jemu to nevadilo.

„To tě pokousal?!“

Rychle si lehla a přikryla se dekou. V jeho pohledu zahlédla sama sebe, takovou, jaká skutečně byla.

„Šukalas s ním?!“

Nevěděla, co chce slyšet. Ale jeho slova ji zraňovala. Znejisťovala. Zvláštním způsobem vzrušovala.

Stáhl z ní deku, přestože se bránila. Hltal ji očima, díval se na ni tak, jako by se na ni díval ten druhý: Milenec. Už jen to slovo ho dráždilo. Vzbuzovalo v něm pocity, jaké už dlouho nezažil. Vcítíl se do něj, do muže, který po jeho ženě tak dlouho toužil. Už se nebránila. Dívala se na něj trochu šokovaně. Jako by to byl a nebyl on.

„Takhle ti to dělá?!“

Začal ji líbat. Zkoumal ji kousek po kousku, jako by to bylo poprvé, jako by byla úplně cizí. Vnímal její jazyk, její sliny, její tváře, její krk, její prsa, její bradavky, její bříško, její pupík, její ohanbí, její klitoris. Pak ji nečekaně kousl do vnitřní strany stehna.

„Jauvajs!“ vykřikla, „co to děláš?!“

Na čtyřicátníky to bylo velmi náruživé milování... 

 

18. kapitola z knihy Otcovství

blog.iDNES.cz