Krátká návštěva u zhýralého opilce

08.04.2017 08:00

„Hlavně si ukliďte,“ řekl šéflékař Suchý, když Michal odjížděl z léčebny. Jedna z těch moudrých rad, kterými se můžete jen velmi těžko řídit. Znáte to, žijeme v době zaručených receptů na to, jak žít. Kdo chce mít pořádek v hlavě, měl by mít pořádek kolem sebe. Ale uklízejte něco, co uklidit nejde. Něco, co byste měli zgruntu vyměnit, abyste mohli začít znovu. Včetně těch čtyřech stěn, které vás tísnily už od dětství.

Michal otevřel dveře od bytu. Tady to páchne, pomyslel si, aspoň že ta kyselina, co jsem použil, působí. Můžu se tu cítit ještě trochu jako v léčebně. Ten pach mi zaručí, že si dám pozor. Ostatně je to podobně strohé. Ještě tu chybí nějaká sestra v uniformě.  Kafe si musím uvařit sám. Starý gauč, kterého se snad nikdy nezbavím. Tady mě naši zplodili. Tady jsem zplodil syna. Tady jsem skončil, když se Eva odstěhovala.

„Malou už nikdy neuvidíš!“ řekla.

Melancholie je můj denní chleba. Kdy jsem se vůbec naposledy zasmál? Možná bych se měl oběsit na tom holém háku. Ten moderní lustr si Eva odvezla. Ale spíš jsem ho sám prodal. 

 

40. kapitola z knihy Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz