Když se v Čechách ještě něco dělo

28.05.2016 13:12

Barman, kterému neřekl nikdo jinak než Kouč, před něj přistrčil štamprli. Byla prázdná a vyzývavá jako manekýnka z televize. Kouč to tak dělal odjakživa, co si Michal pamatoval. Čekal, co si sám objedná: fernet, vodku nebo rum? Každý z těch nápojů se hodil pro jinou příležitost. Rum byl na radost, vodka na smutek a fernet na život. V tom byli s Koučem zajedno. Dokud se mu platilo, vedl vás pevnou zkušenou rukou.

„Nechci,“ odmítl ho statečně Michal.

Vzpomněl si, jak se tady naléval rumem. To byl ještě mladý a na koni. Už na škole se dostal do celostátních novin. Začínal v ekonomické rubrice, ale díky tomu se rychle přesunul i k politice. Tehdy ekonomika a politika byly to samé. Premiér nás ve světě přirovnával k ekonomickému tygru. Připomínali jsme prý něco jako evropský Tchaj-wan. Michal si vždycky představil tygra, který se smrskává do podoby levharta, rysa a angorské kočky. Ta kočka brzy dostala kolikový záchvat a potupně chcípla.

„Klaus letí do Sarajeva,“ oznámil vedoucí rubriky na poradě, což znamenalo zvýšenou pohotovost.

Vědělo se, že se něco chystá. Viselo to ve vzduchu. Idylické časy se rozplynuly a místo nich se nad státem zatáhlo. Premiér nastoupil do letadla, aby navštívil naše vojáky. Mezi občany vládla blbá nálada. Budování kapitalismu se zvrhlo v pusté mafiánství. Jako první zradili novinářští patolízalové. Začali se rojit ve Strakovce jako štěnice.

„Něco se chystá!“ zavolal Michalovi poradce ministra vnitra, spolužák z fakulty žurnalistiky.    

Tehdy tam byl mezi prvními. Vnímal tu dějinnost okamžiku. Bylo úžasné zažít hvězdnou hodinu společnosti. Sedět v restauraci u stolu a nahrávat spiklence na diktafon. Ještě dnes ta slova slyší! Dva přátelé premiéra se dohodli na tom, že premiéra sesadí. Od té doby se tomu říká Sarajevský atentát. Byl to možná jeho nejlepší článek.

Vyšel ráno po tom, co vystoupili v televizi. Odhalil pozadí jejich domluvy a snížil tak její účinek. Byla velice podlá! Ani Brutus se senátory nebyl tak primitivní, když chtěli odstranit Caesara. Premiér se vrátil předčasně a vyvolal davové šílenství. Jeho příznivci skandovali na náměstích. Michal napsal další články a stal se hvězdou novin.

„Napíšu o tom knihu,“ řekl Valérii.  

Měl pocit, jako kdyby byl vyvolený. Dějiny cválaly na divokém hřebci a on byl mezi těmi, kdo ho krotili. Prezident obvinil premiéra v Rudolfinu. Bojovalo se o podobu naší země. O kapitalismus s přívlastkem nebo bez přívlastků. O to, jestli zvítězí pravdoláskaři nebo neviditelná ruka trhu. O to, jestli budeme žít ve svobodném státu.

„Jsi pořád stejný,“ řekla mu Valérie.

„Jaký?“

„Strašně pyšný!“   

Choval se jako rebel. Měl dlouhé vlasy a ošoupané džíny. Přitom se dostal se svým průkazem, kam potřeboval. Zpovídal premiéra i vůdce opozice. Ani jeden nevěděl, kým bude za pár hodin. Premiér odstoupil. Opoziční lídr zahájil tvrdou předvolební kampaň. Novináři spoluurčovali politiku. Prezident se radil, koho vybrat do úřednické vlády.

„Toho ne, Václave!“ ozývalo se na Hradě.

Ta doba Michala fascinovala. Neměl tehdy oči pro nic jiného. Ani pro Valérii, na kterou se snažil zapomenout.

„To je on,“ řekla zcela nenuceně.

Přijela za ním s jeho synem. Plazil se jako ještěrka. Byl malý a měl velká namodralá kukadla.

„Krásný po mamince,“ řekl.

Nikdy se o tom víc nebavili. Tehdy jí viděl v očích lásku, možná kdyby jí řekl, šla by za ním. Ale byl příliš ješitný. To dítě neslo jiné jméno. Tak to chtěla sama. Před zákonem mu nikdy nepatřilo. Co by si s ním počal? Měl rozvést cizí manželství? V tak vypjaté době? Díval se, jak ho kojí. Pak se s ní naposledy ve svém životě pomiloval.

„Miluji tě,“ řekla.

Láska a revoluce. Dvě strany jedné mince, dvě spojené nádoby. Michal pil opojné víno kvasící doby. A rum rudý jako krev. Žádná lidská krev netekla, po volbách došlo k dohodě. Premiér a vůdce opozice si vyměnili role a uzavřeli "opoziční" smlouvu. Dovedli nás do Evropy. Do postmoderní nudy. Tenkrát se v Čechách skončily dějiny.

„Tak co ti mám teda nalejt?“ zeptal se Kouč.

„Dej mi jedno kafe,“ povzdychl si Michal. 

 

6. kapitola z knihy Otcovství

blog.iDNES.cz