Jak se nám žije v tom krásném ženském světě?

17.04.2016 07:14

Ne, nejde mi o to obvinit ze špatných úmyslů křehké ženské pohlaví. To bych si samozřejmě nikdy nedovolil. Jen si chci pro popis doby pomoct odvěkým principem, který využívali například Číňané. Jestliže je mužský i ženský princip v rovnováze, pak společnost vzkvétá. Pokud převládá jeden princip nad druhým, celá země začne upadat.

Je to možná nečekaný úkaz, ale v současnosti převládá ženský princip. Má to své nepopiratelné výhody. Jsme už cca 70 let bez válek, žijeme tak pohodlně, jako jsme ještě nikdy nežili. Po poválečné obnově a mužské rozpínavosti, přišla na řadu doba zajišťování a udržování. Ve stálém cyklu opakování se rozemílají poslední zbytky výraznosti nebo originality. Důležitější, než přijít s něčím vynikajícím, je uchovávat to stávající. Nejvyšším cílem je svůj život pojistit se stoprocentní jistotou.

Vlastnosti jako odvaha nebo statečnost nejsou v módě. Vládnou nám průměrní „konsenzuální“ politici, kteří by se v době krize neuplatnili. Nové ideje nebo projevy jsou vytěsněny mimo hlavní proud. Velké osobnosti, které obvykle vyrůstají v krizových chvílích, nemají šanci. Ve zdánlivém míru se z mužů stávají poloviční ženy. Je to až legrační, jaké idoly máme. Velmi povrchní, zábavné celebrity. Politika, věda a umění jsou dnes pouze mělký mediální rybníček.

Když je mělká doba, je mělká také kultura. Vidíme to ve všech oborech. Za poslední roky naše kultura zpovrchnila. Postmoderna rozhlodala jakýkoli velký strhující příběh. Odraz doby je fádně útržkovitý, klipovitý, tak jako je klipovitá pozornost dnešního konzumenta. Nejsou žádná velká témata: kdo čekal silnou reflexi polistopadové doby, mýlil se. Podstatou konzumu je nabídnout v co nejmasovějším měřítku laciný produkt. 

Má smysl ještě chodit do kina? Najde se v něm tak opravdový příběh, jaký vznikal v poválečné nové vlně nebo později i u nás? Nebo uvidíme jen další „popcorn“, který se má jen dobře prodávat? Jaké převratné formy nebo vize se dají vnímat v malířství? Nebo je to jen stále stejné opakování, variace postmoderny, které šokují, ale přitom nudí? Kde je původnost, kterou zněla hudba šedesátek nebo sedmdesátek? Kde je slibovaný velký román? Proč místo něj čteme jen samé hloupé deníčky?

Na to je poměrně snadná odpověď. Žijeme v takové době. Vše, co je originální, je dokonale rozmělněné. Tisíckrát přežvýkané. Jako když se v jeskyni vařilo jídlo pro celou tlupu. Ženy si povídaly a štěbetaly. Předávaly si legendy nutné k přežití kmene. Ale nic nového tam nevznikalo. Kdyby nebylo válek a lovů nebylo by inovace. Nic originálního by lidstvo nevymyslelo. Zašlo by na nudu svého bohabojného světa.   

Dám jeden současný příklad. Špičkový román Milana Kundery se nazývá Nesnesitelná lehkost bytí. Jeho název je tak mediálně přitažlivý, že se vytrácí jeho obsah. Málokdo asi už ví, o čem ten román vůbec je. Ale o to víc se využívá jeho název. Různě se obměňuje nebo komolí. Jako mnoho jiných názvů, titulů nebo hlášek. Nejdůležitější je totiž znát zábavné hlášky. Utéct od své smrtelné nudy. Ale jak píše právě Milan Kundera, jako epigoni jsme stále jen mělčí a vulgárnější.

Ano, taková společnost vede k hlouposti. Stálé opakování není moudré. Je spíš naprosto neživotné. Kdo nejde do rizika, postupně zakrňuje. Vystačí si s tím, co dávno už objevili jiní. Využívá stále stejné postupy. Jde se stádem, aniž by si uvědomoval svou nudnost. Stádný vkus je vždy pokleslý, pohybuje se na hranici kýče. Opakuje ověřená klišé, banality, co nejvíc citu, dětiček nebo zvířátek. Ve stále stejných aranžmá a kulisách. Na scéně chybí snad už jen sádroví trpaslíci.

Takové banality převládají ve všech oborech. Proto také není žádné velké umění, jen zábavní průmysl. K umění je nutná imaginace. Stejně tak i k vědě nebo k politice. Překročit vlastní stín. Ale kdo je k tomu ochoten? Být originální se nevyplácí, nikdy se to nevyplácelo. Přesto to společnost dokázala postupně ocenit. Netlačila všechny projevy do mainstreamu. Síla tvůrčí osobnosti byla nakonec oceněna.  

Žijeme dnes v naprosto průměrné společnosti. Je známý fakt, že více mužských projevů se pohybuje na okraji Gaussovy křivky. Na tom není nic divného, ženy udržují rovnováhu. Více žen vystuduje vysokou školu díky tomu, že vzdělání se nivelizovalo. Je průměrné tak, jako jsou průměrné vlohy, které jsou k němu třeba: Pečlivost, svědomitost, adaptace. Žádná originalita, která zpochybňuje učivo. Je to takové i v jiných oborech. Postmoderní idea omezila invenci. Je jedno, kdo je chytrý, kdo hloupý, kdo má pravdu, kdo ne, všichni mají stejnou váhu. Multikulturalita vyrovnává rozdíly tak, až nás to umrtvuje. Feminismus chrání ženy. Ekologie brání zvířátka. Evropa nás vede k neživotnosti. Do nového krásného mělkého světa.

Ne, nechtěl jsem se rozhodně nijak dotknout ženského pohlaví. To bych si samozřejmě nikdy nedovolil. Jen jsem chtěl pro popis doby využít odvěký princip, který využívali například Číňané. Jestliže je mužský i ženský princip v rovnováze, pak společnost vzkvétá. Pokud převládá jeden princip nad druhým, celá země začne upadat.

 

Ukázka z knihy esejů Zprávy z pekla