Jak se dělá sourozenec

05.06.2016 09:20

Některé ženy mají velkou touhu po dítěti. Valérie měla prvního synka, Matěje, ale toužila po aspoň ještě nejmíň čtyřech dětech. Nic jí v tom nebránilo. Snad jen stigma v hlavě, kterému se říká láska. Stále myslela na Michala. S manželem uzavřeli příměří a o malého Matěje se starali. Ale každý si žil po svém. To není nejlepší atmosféra pro to, aby se jim narodily další děti.

„Jak se máš?“ napsala jednou esemesku Michalovi.

Stále ho měla uloženého pod tajným jménem. Byl pro ni něco zapovězeného, nepovoleného, zakázaného. A zakázané ovoce, jak víme od dob prvního hříchu, člověka nejvíc láká. Byl pro ni nevyužitá příležitost. Možnost žít podle svých představ, potenciál životního štěstí.

„Přijeď, a uvidíš,“ odepsal. 

Věděla, že má v novinách spousty práce. A o to víc ji lákala představa, že mu jeho plány svým příjezdem naruší.   

„To je tvůj kluk,“ řekla tiše.

Věřila, že se tím něco změní? Ženská duše je tak nevyzpytatelná. Skryté touhy na chvíli naberou na síle. Zlobilo ji, jak si jí nevšímá. Mluvil jen o své práci, ale ji politika nezajímala. Příšerně ji nudila. Taková mužská hračka! Povytáhla si halenku a stáhla si podprsenku, aby nakojila syna. Michal se tvářil, jako kdyby ještě nikdy její prsa neviděl.

„O tohle všechno jsi mě připravila?“ zavzdychal.    

Přemýšlela, jestli se má urazit. Ale bavilo ji provokovat ho. Obnažené tělo je jednou z nejúčinějších ženských zbraní.  

„Neuděláme mu sestřičku?“ zeptal se.

„Jsi nechutný cynik!“

Mohla si s Michalem v tu chvíli dělat, co chtěla. Ale měla zábrany. Milovala ho. Vnitřně mu zůstala věrná. Mohla proto porušit konvence? Člověk nikdy neví, co je dobré, vždyť mu to jen kdosi řekl? Jak se měla rozhodnout? Líbali se tak, jak o tom dlouho snila. Prožívala každý dotek. Jako by v těch dotecích byly všechny dny, kdy spolu nebyli. Zapírala se, nemluvila s ním, myslela, že to vzdá. Psal jí denně. Zoufal si bez ní. Trpěla za něj a s ním. Byl její druhá půlka, kterou nemohla mít.

„Pojď,“ řekl.

„Nejde to,“ odstrčila ho.

Co je na světě důležitější? Dítě nebo láska? Vnitřní spor, který v sobě řeší mnoho lidí. Odpovědnost navenek nebo vůči sobě? Ublížila by tím Matějovi, kdyby ho odvezla pryč? Ale kde měla ona svůj domov? Tam, kde si kdysi našla manžela? Muže, který ji zradil a ona zradila jeho? Je víc povinnost nebo štěstí? Potřeba jistoty nebo láska?

„Miluji tě!“ řekla. 

Mohla by s ním mít ještě další dítě?

„Musím se ženit,“ řekl nečekaně.  

Leželi nazí na rozvrzaném gauči. Cítila, jako kdyby ji bodl nožem. Tady se s ním milovala a on ji zradil!

„Gratuluji.“  

Sbalila si s Matějem a odjela. Už nikdy se sem nevrátí! Už nikdy mu neodpustí jeho faleš! Bude mu nedůvěřovat. Uvědomí si kvality muže, kterého měla vedle sebe. Jeho odpovědnost, praktičnost, věrnost. Stával se z něj chlap, kterého si mohla vážit. Zase ho milovala. Začala chodit doma tak svůdně, jak jen uměla.

„Ty jsi nějaká jiná!“ řekl Viktor.

Emoce jsou tak rozporuplné. Nemají logiku ani charakter. Jsou zdrojem naší vitality. Ve spojení s rozumem jsou zcela nepřekonatelné. Valérie najednou věděla, co chce. Chtěla od Viktora dítě. Vařila mu, uklízela, prala, žehlila, starala se, aby měl sílu. Na Michala už nemyslela. Na jeho vyznání vůbec nereagovala.

„Nejsem bez tebe šťastný!" napsal.

Valérie chtěla být šťastná. Bylo to mírně přepjaté. Vzájemně kruté a velice krásné. Všechny ty děti měly nahradit jejich lásku. Navzájem si tím ubližovali a předháněli se: Michal měl první dcerku. Brzy nato měla Valérie holčičku. Pak měl Michal ještě další dceru. A Valérie porodila ještě dalšího syna...

Všechny byly Matějovy de facto sourozenci.

 

7. kapitola z knihy Otcovství

blog.iDNES.cz