Čtyřicítka s nebesky dlouhýma nohama

15.12.2017 07:52

Michalův život se skládal ze samých absurdních situací. „Skočíme na jedno?“ řekl mu Karlík, novinář, kterého kdysi zaučoval. Bylo půl čtvrté ráno a to jedno znamenalo další pito. Michal už půl roku nepil, držel se nad vodou, ale bál se samoty. Karlík byl ještě mladík a měl chuť pařit. Potkal ho odpoledne v redakci a od té doby diskutovali o politice. Prošli několik hospod, najedli se, sedli si do nočního baru a sledovali cvrkot.

„Tak na jedno,“ pokýval Michal.

Ve svých pětačtyřiceti zapadl na diskotéku. Hučelo to tady jako v úlu, cizinci, hlavně studenti, Arabové, Afričani, Čechů jen pomálu. Nikomu tady nebylo víc než dvacet, snad kromě barmanky a dvou holek u baru. Ta první, blondýnka, vypadala nudně, u druhé viděl jen dlouhé nohy. Takové krásné nohy a zadek jsem už dlouho neviděl, blesklo mu hlavou. Posadil se vedle toho zázraku a objednal si presso.  

„Ahoj,“ ozvalo se.

Nebyl to zázrak ale jeho anděl z léčebny! Ještě před půl rokem mu nosila bílou meltu k snídani. A k tomu hrst barevných prášků. Vždycky vlídná a laskavá jako ještě nikdo, snad kromě mámy, když byl malý. 

 

70. kapitola z románu Otcovství

Celý text bude zveřejněn v pravý čas na blog.iDNES.cz