Co se skrývá v dívčím deníčku?

26.06.2016 07:04

Nejhorší na světě to mají mladé holky. Zvláště ty ošklivé, protože ty hezké se mají mnohem líp. Stačí, abys měla pihy, nebo moc krátké nohy a všichni, hlavně kluci, se na tebe dívají svrchu. A k tomu si přidej zrzavé, strašně řídké vlasy a malá prsa, a tvůj osud je zpečetěný. Svět není prostě spravedlivý. Cos komu kdy udělala, že tě takhle potrestal? Holky jsou vůbec ve všem bitý. Nejlíp jsou na tom kluci, těm je jejich vizáž jedno. Ty myslí stejně jen na to, jak se dostat holkám pod kalhotky.

Michaela si jako každý den psala svůj deníček. Vlastně to byl soubor uložený na disku tabletu. Měla ho zaheslovaný, aby jí do něj nikdo nelezl, ani na čtení. Hlavně její bráška, šťoural. Občas si její tablet bez dovolení půjčil, když se mu zvencnul notebook.   

„Naval můj tablet!“ zařvala na něj zprudka.   

„Si ho dej patentovat!“

Bavilo ji, jak je hloupý. Používal slova, která někde zaslechl, ale neuměl je správně použít. Byl ještě jednoduchý jako většina kluků. Michaela hodně četla, vzdělávala se, měla samé jedničky.

„Dám ti do brejlí!“ řekl odrzle.   

„Tssssssssssss,“ udělala jedovatě.

Jeho posměšky nebrala nikdy vážně. Měla hezké brýle, trochu jako Adele, když zpívala s filharmonií. Byl to jediný hezký doplněk, který měla. Ostatní doplňky měla hrozně nudné.  

„Nemáme peníze, Míšo,“ říkala její máma, „tvůj táta nám platí málo, prostě je to chudák.“ 

Máma si na tátu často stěžovala, ale ona to nevnímala. Byl to běžný kolorit, jako všechny máminy nářky. Na její stravování, na bráchovo učení, na blbosti, protože mamka byla už taková. Přitom byla hodná. Jen vystresovaná, nervózní, úplně zdeptaná. Jirka, mámin manžel, jí docela pomáhal. Ale máma byla nervák, co ji Michaeala znala.

„Táta ti nevolal?“ vyptávala se.

Táta ji po dlouhé době zval na víkend. Po návratu z léčebny se dost změnil. Vůbec netušila, co si vezme na sebe. Mělo být děsné horko. Jako na Jamajce, kam by se ráda podívala. Určitě půjdou na zmrzku. Táta se lidem, co ho znali, chlubil, jakou má hezkou dceru. Ale Michaela to fakt nesnášela! Navíc nevěděla, jestli s nimi bude Evelína, hrozná puberta!

Michaela si musela zvyknout na všechno. Na to, že se naši rozvedli. Na to, že byl její táta alkoholik. Napsal dvě knížky, ale pak začal pít. Aspoň to říkala máma, s tátou se o tom nebavila. Jen ho občas viděla, to jí stačilo. Ale horší bylo, když se máma zase vdala. Narodil se jí brácha a ona byla vosk. Prostě starší rozumná a obětavá sestra. A pak si začala psát. Strašně ji bavilo psát o tom, jak se cítí. Jak je sama a nikdo ji nemá rád. 

„Co to píšeš?“ chtěla vědět Evelína.

Ještě nikdy nezažila tak vlezlou holku. Jestli je tohle její ségra, pak nepochopí, po kom Michaela vlastně je. Měla dva sourozence, ale oba byli mladší a úplně stejně odrzlí.  

„Půjdeme si zaplavat?“ zeptal se táta.

Věděl, že ráda chodí na tobogán. Táta učil Evelínu plavat, zatímco Michaela sjížděla točitým potrubím. Ráda se nechala unášet. Bavilo ji se vrhnout do mělké vody dole v bazénku. Ale to bylo dřív, ještě než jí vyrostla prsa, ted už by se přitom styděla. Plavky jí nedržely na těle! Jak to dělají jiné ženy, že vypadají tak hezky?

„Naše zrzka je tak hezká!“ zpíval ve škole David.

Psal jí dlouhé dopisy, ale neodpovídala mu. Kluci jsou divní! Nemají vůbec žádné způsoby, smějí se ti a pak ti pišou o lásce. Může je člověk brát někdy vážně? Jako rovnocenné tvory? Budoucí manžely? Vždyť jsou tak směšní, David je taky takový.

„Máš tam hrubku!“ řekla a vrátila mu dopis.  

„Ty nádhero!“  

Michaela se stejně nechce nikdy vdávat. Neměla by na to ani čas. Chodila na parkur, měla koně Viliama, myla ho a kartáčovala. Skákala s ním překážky. Svírala ho mezi stehny a cítila se božsky! Bylo to lepší než být s klukem. Večer se s ním loučila s láskou. Nad stájemi zapadalo slunce a bylo to hezké. Takhle blízko přírodě se cítila nejlíp. Měla pak barevné sny. Patřila mezi citlivé smutné tiché lidi. Zkoušela je malovat. Ale ve snu to bylo nejhustší. Přemluvila mámu, aby ji pustila ke kadeřnici. Ostříhala ji podle jejího návrhu. Holka z jiné planety. Nabarvila si nehty. Dožluta a dofialova. Chtěla být modelka. Ale máma chce, aby šla na gympl. Veliká nuda! Chodit mezi ty náfuky. Michaela bude jednou úplně jiná, strašně krásná a slavná...

Ale hlavně by chtěla být spisovatelka jako její táta.

 

9. kapitola z knihy Otcovství

blog.iDNES.cz