Chlap s tou nejhorší pověstí

02.10.2016 09:56

Když se Michal brzy ráno probudil, zjistil, že má přivázané ruce i nohy a že na stěně svítí bojové světlo, což mu připomnělo vojnu. Hodně dlouho se musel rozpomínat, než mu došlo, kde je. Tak tohle že je záchytka?! Stanice, do které policajti sváží totálně zlité alkoholiky z celého města? Jak se to tak mohlo stát, že se sem dostal i on, stále ještě mladý, tělesně zdatný muž? Navíc poměrně známé novinářské eso?

Bolela ho hlava a cítil hořkou pachuť. Byl celý zpocený, vnímal, že se mu třesou ruce. Tak tohle nebyla obyčejná kocovina! Svírala ho zvláštní úzkost, jakou snad ještě nikdy nazažil. Probudil ho děsivý sen. Proč mu přivázali ruce? Pral se s nimi? Žádné šrámy necítil. Ani podlitiny, na které byl velmi citlivý. Jeho penis ho příšerně pálil, měl sedřený žalud. Takový míval po dlouhé souloži. Proboha, co to včera prováděl?     

Určitě si zase utrhl pořádnou ostudu! Poslední dobou nebylo dne ani hodiny, aby se mu něco šíleného nepřihodilo. Dostal výpověď v novinách. Zapletl se v redakci s dvěma redaktorkami, jedna žárlila tak, že ho obvinila z bossingu. Naštěstí po něm sáhla konkurence, znali jeho šlágry. Právě vrcholila televizní krize, takže se jim hodil na titulky. Využil svých kontaktů a dostal se až do velína, kde přespávali kolegové z televize. Mezi nimi si ustlali i někteří politici ještě šílenější, než byl on sám.  

„Svoboda slova v ohrožení!“ zněl nadpis článku, kterým se zaskvěl tak, že si opět nemusel dělat existenční starosti.

Musel psát tak, aby se to šéfredaktorovi líbilo. S vlastními názory už přestal po těch letech prudit. Koho ostatně zajímaly jeho názory? Majitele novin, čtenáře, manželku, Kouče v baru? Ocitl se v době, která zdevalvovala slova tak, že už neměla žádnou cenu. Byl komentátor, měl vyjadřovat názor, ale mohl si své články libovolně upravovat. Jeho chlebodárce byl víc pravdoláskařský, tudíž psal pravdoláskařsky.

„Změnil jsi se,“ napsala mu jednou Valérie.

Ano, stal se z něj chameleón. Občas ještě cítil morální kocovinu, a o to víc pak chlastal. Ve svém cynismu si našel pohodlnou ulitu. Když zironizoval celý svět, byl sám z obliga. Bezbolestný i beztrestný. Jeho život tím ztrácel svou nesnesitelnou tíži. Nic ho nemohlo zranit. Ani Valérie, ani jeho manželka, která ho ubíjela argumenty. Neustále ho převychovávala. Dělala z něj domácího mazlíčka na hraní.

„Viděls, jak je Evin Ondřej hodný? Jsou jako dvě hrdličky, pomáhá jí doma, protože toho má moc!“

V tu dobu se s Evou už vídal, proto věděl, že je všechno jinak. Měl chuť Daniele předhodit to, jak věřila jen na vnější zdání. „Ty si ty ostatní idealizuješ a nám dvěma ubližuješ!“

Její nároky byly feministické. Na rozdíl od Evy, která pracovala v bance, byla Daniela doma na mateřské.

„Kdybys nechodil večer chlastat, měl bys plno času!“

Točil se s ní v bludném kruhu. Nebyl s ní šťastný. Držela ho u ní jen jejich malá Míša, úžasná holčička. Každý den jí četl před spaním. Sice už byl pod parou, ale Míše to nevadilo. „Na nosánek cink cink, na čelíčko ťuk ťuk, na tvářičky malá malá, aby očka dobře spala!“ říkal jí. Pak jí dal pusu a cítil, že ještě není úplný vyvrhel.

Jeho špatná pověst mu vyhovovala. Čím hůř se o něm mluvilo, tím líp se mu v životě dařilo. U žen stejně jako se svými články. Chodil v obleku, objevoval se na různých párty, stýkal se s politiky. Tehdy to byli ještě celebrity. Ještě to byli alfa samci, co chtěli spasit svět. Cítil se mezi nimi líp než s Danielou, která si stěžovala na nerovnost.

„Chci, abys víc uklízel. Všechno jsem ti tady sepsala! Eva říkala, že někoho takového by nesnesla!“

Místo toho, aby uklízel, randil s Evou. Ukrádali chvilky, aby mohli být spolu, volná odpoledne, jezdili na výlety, k rybníku nebo na hory. Přirozeně se sblížili, dvě blízké duše, jak už to tak při nevěrách bývá. Ale stále ještě spolu nic neměli. Koupali se nazí, ale mohl ji jen líbat. Byla nedobytná, což ho na ní asi nejvíc lákalo.

„Já bych to nemohla udělat!“ vzdychala, když ji hladil. 

Ve dveřích se objevil zřízenec v bílém mundúru. Zhasl bojovku, protože sem už dopadalo denní světlo. Rozvázal Michalovi řemeny na končetinách a pokynul mu, aby vstal. Zamotala se mu hlava. Přešli na chodbu, kde mu u přepážky předali oblečení. Žádného doktora nikde neviděl. Jen zřízenec mu řekl:

„Vaše paní zaplatila, čeká venku.“

Převlékl se a poděkoval. Bylo mu stále dost hrozně. K jeho překvapení na ulici čekala Eva. Na kluka ostříhaná, hezká, chytrá, v pěkném kostýmku, s malým zadečkem.

„Dana volala, že veze Míšu k rodičům. Už se nevrátí. Chtěla, abych tě vyzvedla,“ řekla manažersky.   

Michalovi se zvedal žaludek. Do mozku ho řezaly ostré žiletky. Penis ho stále velmi bolel.    

„Evi, my jsme spolu něco měli?!“ zeptal se.

Vzala ho za ruku a vedla ho k autu. Vypadalo to na jeho spásu... 

 

17. kapitola z knihy Otcovství

blog.iDNES.cz